Žijeme v demokracii, není důvod anonymní oznamovatele démonizovat, říká Bonuš z Rekonstrukce státu

27. duben 2023

Ochrana anonymních oznamovatelů je podle nevládních organizací nedostatečná a nezmění to ani nový zákon, který prošel Poslaneckou sněmovnou. „Víme, že 58 procent všech oznámení je anonymních, typicky se týkají závažnějších protiprávních jednání, naopak lidé se spíš podepíší pod nějakou banalitu. Nevidíme důvod anonymitu démonizovat,“ říká právník iniciativy Rekonstrukce státu Věnek Bonuš.

Přesto oceňuje, že zákon byl vůbec přijat a že došlo k alespoň dílčímu zpřísnění oproti minimu, které požaduje Evropská unie. „Evropská směrnice řadu věcí upravuje dobře, ať už jde o zákaz odvetných opatření, nebo obrácené důkazní břemeno před soudem, kdy firma bude muset prokazovat, že zaměstnance nevyhodila za to, že něco oznámil,“ přibližuje.

Čtěte také

Zároveň ale dodává, že kvůli některým nedostatkům nebude zákon tak efektivní, jak by v praxi mohl být. „Člověk, který narazí na protiprávní jednání v souvislosti s prací, přemýšlí, jestli to má oznámit a nebude do detailu zkoumat paragrafy, kam až sahá jeho ochrana, nebo nebude mít důvěru v systém, že bude jeho totožnost skutečně utajená,“ vysvětluje.

V obecné rovině souhlasí s argumenty poslanců, podle kterých by oznamovatelé měli mít odvahu se pod svá oznámení podepsat. Zdůrazňuje ale, že ne každý to tak cítí a například lidé v méně privilegovaném postavení si rozmyslí, zda se vystaví riziku nepříjemností.

„Alespoň zpočátku je tam potřeba anonymity. My se často bojíme zneužití zákona, ale potenciál je spíše v situaci, kdy se člověk podepíše, aby ochrany zneužil. Třeba když ví, že má být propuštěn, a oznámí nějaký nesmysl,“ upozorňuje Bonuš.

Ušetřené miliardy

V rámci sněmovní debaty zaznívala i velice ostrá slova o udavačích, ta ale podle právníka nejsou na místě: „Řada lidí mluví o zkušenosti s udavači za minulého režimu, je ale třeba rozlišovat, kdy žijeme v totalitě a kdy v demokracii. Je neetické udávat za protirežimní aktivity, ale něco úplně jiného je nahlásit protiprávní jednání v demokratické společnosti.“

Čtěte také

Oznámení bude podle zákona možné podat prostřednictvím ministerstva spravedlnosti, vzniknou ale i takzvané interní oznamovací kanály na úřadech, v obcích nad 10 tisíc obyvatel a ve všech firmách nad 50 zaměstnanců, ať už státních, městských, nebo soukromých.

„Je to drobný nárůst byrokracie, je třeba určit a vyškolit pracovníka, který bude oznámení přijímat a prošetřovat. Nicméně u středně velké firmy, kde ochrana oznamovatelů funguje dobře, se bavíme o jednotkách případů ročně. To není nějaká velká zátěž,“ tvrdí Bonuš.

Díky zavedení efektivní ochrany oznamovatelů může Česko podle Evropské komise ušetřit jen na veřejných zakázkách sedm miliard korun ročně. Celkové číslo, pokud jde o lepší odhalování korupce, podvodů a krádeží, je pak prý ještě daleko vyšší.

„Náklady na straně státního rozpočtu budou řádově miliony nebo maximálně desítky milionů a přínosy v řádu miliard. Důvěřuji Komisi, že ta čísla nejsou náhodná, ale že to má podložené,“ uzavírá.

Kdo jsou oznamovatelé? Poslechněte si celý rozhovor v Interview Plus.

autoři: Jan Bumba , ert
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.