Zesnulý král Harald V. trval na tom, že norský panovník musí být luterán, přibližuje farářka

Co říká fakt, že králův pohřeb povede luteránský primas, o postavení církve v dnešním Norsku?

Královský pohřeb je státní ceremonií a řídí se oficiální norskou pohřební liturgií. Odpovědnost za to přirozeně připadá nejvyššímu představiteli Norské církve a tím je biskup Olav Fykse Tveit, který obřad povede společně s biskupkou Sunnivou Gylver.

Sám král Harald V. po celý svůj život osobně hájil vazbu církve a státu. Do velké míry tak půjde o autentické rozloučení, které odpovídá královu životnímu stylu.

Čtěte také

iROZHLAS

OBRAZEM: ‚Ať mi pomáhá všemohoucí a vševědoucí Bůh.‘ Nový norský král Haakon VIII. složil přísahu

Norská ústava dodnes vyžaduje, aby byl král luteránského vyznání. Co to v praxi znamená? Je to symbolický pozůstatek, anebo má taková vazba reálný dosah?

Navzdory oddělení státu a církve zůstalo v platnosti ustanovení o náboženském vyznání krále, a to podle článku 4 ústavy, kde stojí, že se král musí vždy hlásit k evangelicko-luteránskému vyznání.

Norský král nemá nad církví žádnou správní moc, ale působí jako symbolická, sjednocující postava. To, že požadavek na jeho vyznání přetrvává i dnes, je zásluhou samotného krále Haralda. 

V průběhu poměrně nedávného procesu oddělení státu a církve zazněly návrahy na zrušení tohoto požadavku, ale král Harald osobně požádal vládu a norský parlament, aby tento paragraf v jedné z nejstarších ústav na světě zůstal. Zdůvodnil to tím, že to považoval za důležitou součást svého úřadu a své identity jako krále norského lidu. 

Odluka církve od státu nastala v Norsku mezi roky 2012 a 2017. To znamená, že duchovní přestali být státními zaměstnanci. Je to odluha jenom na papíře, nebo došlo k reálné změně?

Mezi zásadní změny určitě patří fakt, že duchovní už nejsou státními zaměstnanci. Vláda ani král už nejmenují biskupy a nerozhodují ve vnitřních záležitostech církve. Církev se nyní organizuje sama, bez přímých zásahů parlamentu, a to se týká jak struktury, tak nauky. 

Co stále přetrvává, to je článek 16 norské ústavy, podle kterého má stát doslova podporovat Norskou církev. Zůstal také samotný úvod ústavy, která se odvolává na křesťanské a humanistické dědictví země. 

Čtěte také

iROZHLAS

Zemřel oblíbený norský král Harald V., svou zemi dříve reprezentoval na třech letních olympiádách

Dále jde o finanční podporu státu, který přispívá Norské církvi na její aktivity a považuje je za důležité. 

Formální odluka církve od státu tedy znamená zejména přesun rozhodovacích pravomocí ze státu na církvev. Ale zároveň díky ústavě zůstává Norské církvi výrazné symbolické a v mnohém i praktické postavení v zemi. 

Pohřeb krále Haralda připadne na středu 9. září. Co vypovídá o norské společnosti a o jejím vztahu k víře?

Vypovídá o kontinuitě, o respektu Norů k tradicím a také o vnímání kostela nejenom jako místa, kde se věří. Ale i jako místa důležitého pro moderní demokracii, kde jsou všichni vítání. A to je, jak jsme toho svědky nyní i ve spoelčném truchlení a vděčnosti za život, odkaz Jeho Veličenstva krále Haralda V.

V první části Vertikály uslyšíte o tom, jak česká Charita pomáhá po ničivé povodni v Nepálu a jaký vztah měl tibetský dalajláma s Václavem Havlem.

V debatě Vertikály se Eva Hůlková zamyslí s ředitelkami mateřských škol Lenkou Faltýnkovou a Hanou Šebkovou nad tím, co pro nejmenší děti znamená pobyt v dětském kolektivu a jak se o ně nejlépe postarat.