Ženy tří republik: Irena Bernášková, první Česka odsouzená nacisty k trestu smrti

Svět v roce 1939 už naplno ovládaly válečné události. Jen těžko jim mohl konkurovat vznik firmy Hewlett-Packard, začátek pontifikátu papeže Pia XII. nebo oscarový úspěch filmu Jih proti Severu.

Do životů lidí po celé zeměkouli zasáhly občanská válka ve Španělsku, čínsko-japonský konflikt a především začátek druhé světové války. Zásadní byl i pro novinářku a odbojářku Irenu Bernáškovou, první Češku odsouzenou nacisty k trestu smrti.

Dětství a mládí v USA

Irena Bernášková, zvaná Inka, se narodila v roce 1904 v Praze jako prostřední ze tří dcer grafika a malíře Vojtěcha Preissiga. Ve svých šesti letech odjela s celou rodinou do Spojených států. Přestože zpočátku neuměla anglicky, začala se brzy projevovat jako nadprůměrná žačka. Mimo jiné psala povídky a sama si je ilustrovala.

Její záliby byly na dívku té doby značně svérázné. Hrála na citeru, navštěvovala skautský oddíl a obdivovala automobily do té míry, že se prý od souseda tajně ve třinácti naučila řídit.

Tomáš Garrigue Masaryk|foto: bundesarchiv.de , Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0

Dům Preissigových v Bostonu patřil během první světové války k centrům zahraničního odboje. Vytvářely se tam plakáty propagující boj Čechů a Slováků za samostatný stát.  Navštěvovali jej Masaryk i Beneš, což mimo jiné utvářelo hodnotové postoje Bernáškové.

V roce 1921 se Preissigovy dcery vracejí zpět do Československa. Rodiče přijeli až o devět let později. Mezitím se Irena zamilovala do svého bratrance Eduarda a v jedenadvaceti letech se za něj tajně provdala. Rodiče s tím hluboce nesouhlasili a otec s ní dokonce odmítal mluvit.

Práce v odboji

Manželství ale nebylo šťastné. Bernášková rok po svatbě potratila a pak už nemohla otěhotnět. Emancipovanou mladou ženu také neuspokojovalo být manželkou státního úředníka, který nechtěl, aby si našla vlastní zaměstnání, a ani ji nenechával řídit její oblíbený automobil. Jakožto žena musela zapomenout i na pilotní průkaz.

Adolf Hitler shlížející na Prahu|foto: Wikimedia Commons, Public domain

Hitlerův nástup k moci přinesl mimo jiné i opětovné sblížení Ireny s otcem. Oba se na Západě snažili vyvracet německou propagandu a podávali zprávy o situaci v pohraničí.

Po zřízení protektorátu v březnu 1939 začíná Inka s dalšími členy rodiny spolupracovat na vydávání ilegálního časopisu, pro nějž Preissig vymyslel název V boj. Ve své době to bylo nejvýznamnější nekomunistické periodikum odboje.

Práce Inky Bernáškové na časopisu byla rozsáhlá. V redakci zastávala mnoho funkcí a obětovala mu veškerý čas. Pod jejím vedením vyšlo 37 čísel. Podílela se i na budování ilegálních cest do zahraničí.

Vinu vzala na sebe

K prozrazení Inky nakonec došlo v září 1940, když dosud neznámý konfident vyzradil její schůzku v pražské ulici Na Poříčí. Příslušníci gestapa ji zadrželi, přestože je málem zmátla svým ledovým klidem a falešnou legitimací na jméno Vlasta Nováková.

V sídle gestapa v Petschkově paláci se nejdřív chtěla otrávit jedem ukrytým v oblečení, ale marně. Ve stejný den gestapo zatklo i jejího otce a manžela, Inka ale vzala veškerou vinu na sebe.

Bernášková byla jako hlava odbojové skupiny odsouzena berlínským Lidovým soudem k nejvyššímu trestu a 26. srpna 1942 popravena gilotinou. Příbuzným oznámila rozsudek slovy:

Komunisté její jméno nepřipomínali, stejně jako jiné odbojáře, kteří nepatřili ke straně. Až v roce 1998 ji prezident Václav Havel vyznamenal in memoriam Medailí Za hrdinství.

Seznamte se s příběhy dalších Žen tří republik >>