Zemřela Lenka Zogatová, významná osobnost brněnské kulturní scény

6. prosinec 2014

„Brzy na mě přijde řada“ se jmenuje album, které v podání současných kapel připomíná tvorbu skupin, jež měly zásadní význam pro brněnský hudební život 80. let. Před třemi lety ho křtila Lenka Zogatová, dobrá víla alternativní hudby na konci normalizace, která poslední dva roky působila jako ředitelka Českého centra v Bratislavě.

Po pondělku se však název alba vrací v úplně jiné, děsivé souvislosti.

V bratislavském deníku Sme čteme, že Lence Zogatové bylo 58 let a v posledních měsících marně a v bolestech bojovala s nevyléčitelnou nemoci.

Její blízcí to věděli, ale těžko se smiřovali s tím, že odchází žena, která neznala argumenty typu „nemožné“ nebo „nejde to“. Díky své odvaze se jí v 80. letech podařilo vytvořit v Brně enklávu vnitřně svobodných hudebníků.

Při dramaturgii brněnského kulturního domu Na Musilce uměla suverénně kličkovat mezi překážkami, které režim stavěl do cesty mladým nezávislým kapelám, a zázračně organizovala koncerty, na které si troufl jen málokdo.

A když to nešlo v Brně, přišly na řadu tajné koncerty v okolních obcích.

Legendární byl neoficiální koncert německé rockové hvězdy Nico, která se proslavila ve skupině Velvet Undergound, kde vystupovala s Lou Reedem.

Když se roku 1985 vracela přes Československo do Německa, Lenka Zogatová nezaváhala. A nezaváhala ani Nico, i když těžko chápala, proč je koncert organizován načerno.

Jeho dějištěm byla hospoda na brněnském předměstí Kníničky. Domácí se dověděli, že bude hrát kapela z Jihlavy se zpěvačkou, která má texty v angličtině.

Nápad vypadal jako nesmysl, ale stal se zázrak a Nico zpívala v bizarních kulisách s krepovými girlandami z hasičského bálu. O den později se odehrál její další koncert na pražském Opatově, do kterého už zasáhli estébáci.

Zogatka, jak jí všichni říkali, nešetřila energií ani po pádu režimu. Značnou část osobního i pracovního života strávila v bratislavském Českém centru, kde zprvu jako jeho dramaturgyně a později i ředitelka pomáhala dovážet českou kulturu na Slovensko a zároveň i samostatně tvořit mladým slovenským umělcům.

Logo

Zpočátku měla sídlo v bývalém vysokoškolském klubu Véčko, kde byla na čas opět srdcem i mozkem dobrých nápadů.

Do Bratislavy se vrátila před dvěma lety opět s mnoha pozoruhodnými projekty, ale stihla už jen jejich zlomek. Svou obrovskou energii věnovala lidem kolem sebe, kterým pomáhala uskutečňovat jejich sny. Tak na ni tento týden vzpomínal i brněnský herec a režisér Břetislav Rychlík:

„Lenku jsem poznal roku 1982 a hned jsem zažil její mimořádné schopnosti. Zorganizovala loutkové představení, v němž jsem měl hrát v Prostějově v inscenaci HaDivadla. Trochu jsme se zdrželi v hospodě a autobus nám ujel.

Lenka okamžitě zastavila první nákladní auto a přesvědčila šoféra, který vůbec nemířil do Prostějova, aby nás tam odvezl. Všechno proběhlo tak rychle, že sochař Jan Šimek, který by s námi v té hospodě, zjistil až za čtvrt hodiny, že tam už nejsme. ,Kde jsou? Kam zmizeli?‘ ptal se nechápavě.“

„Kde je, kam zmizela?“ ptá se na závěr i autor nekrologu v deníku Sme, a sám si odpovídá, že Zogatka už netrpí a má klid.

Zpracováno ze zahraničního tisku.

autor: Jan Černý
Spustit audio