Zemřela kmotra radiolokátoru Věra. Jen díky Perlingerové jsme na špici NATO, říká generál Šedivý

„Byla to velká osobnost a dáma mezi muži,“ vzpomíná technický ředitel společnosti ERA Jan Hrabánek, kterého zpráva o její smrti velice zasáhla. Plukovnice se stala „kmotrou“ radiolokátoru, který ale nevojákům nic moc neřekne. 

„Pracuje na principu příjmu pulsních signálů, umí rozpoznat přesnou polohu zdroje signálu. A co je na něm nejhodnotnější, že sám nevysílá nic, takže jde objevit těžko,“ vysvětluje Hrabánek. Dnes se už několikrát modifikovaný radiolokátor Věra používá hlavně při monitorování leteckého provozu, ale najít umí vlastně cokoli, co nějaký signál vysílá.  

„Plukovnice přišla spolu s kolegy na úplně jinou technologii, jak se dívat na letecký provoz. V tom je jedinečnost radiolokátoru, navíc s minimální finanční zátěží na jeho provoz. Ve stejné době nikdo na světě nic podobného neměl a sedm antén kolem hranic ČR slouží civilnímu i vojenskému letectvu vlastně dodnes.“

Věra nebyla první

To ale trochu zpochybňuje Jiří Šedivý, armádní generál v záloze, bývalý náčelník Generálního štábu AČR, expert na bezpečnost a krizový management VŠ CEVRO Institutu.

„Sice teď mluvíte o radiolokátoru Věra, ale už od roku 1963 byly v československé armádě nasazeny pasivní systémy Kopáč, Ramona, Tamara. Věra přišla až v roce 1995,“ upřesňuje Šedivý. Souhlasí ale s jedinečností těchto pasivních systémů, které samy nevyzařují elektromagnetická záření, takže jsou téměř nezjistitelné.

Radiolokátor Věra si od nás dnes kupují další země, vlastní snad má Francie nebo Ukrajina. „Jsme v tom opravdu na špici. Není jiný stát NATO, který by měl tak kvalitní systémy, jako máme my,“ dodává generál Šedivý.