Země orlů a hradů

24. září 2010

O Albánii se běžně hovoří jako o skanzenu komunismu a zemi zmítané vnitřními nepokoji, kam by rozumného turistu ani nenapadlo zamířit. Skutečně jsem jich zde mnoho nepotkal, ale po deseti dnech pobytu v zemi orlů soudím, že tento stav je pouze dočasný. Albánie totiž má co nabídnout a zkazky o mužích se samopaly jsou už léta minulostí.

Těch let je přesněji devět. Poslední nepokoje, při nichž zmizelo ze skladišť údajně půl milionu zbraní, se datují do roku 1997. Ulice se tehdy zaplnily lidmi frustrovanými ekonomickými problémy, na nichž se zle podepsaly i u nás dobře známe podvodné systémy jako pyramida či letadlo.

Ateistický stát
Dnes se ovšem všude čile staví a zejména mešity a kostely září novotou. Není divu - komunistický vůdce Albánie Enver Hodža kdysi vyhlásil hornatou zemi za první ateistický stát světa a v tomto uspořádání neměly náboženské stavby místo. Po pádu komunismu tedy prodělaly rekonstrukci a dnes jsou jako ze škatulky. Mnozí doufají, že podobnou proměnu podstoupí celá země.

Do Albánie je možné letět, nebo jet autem. Let z Prahy do Tirany s mezipřistáním v Bělehradě trvá necelých pět hodin, po souši je to samozřejmě mnohem delší. Navíc se motorizovaný návštěvník vydává na milost četným balkánským celníkům. Někteří turisté si sem také odskočí lodí z Korfu. V tom příapdě jejich kroky vedou nejspíše do přímořského letoviska Sarande, kde se kolem nich okamžitě seběhnou směnárníci, kteří byvají překvapivě féroví. Osobně jsem měnil vždy u nich a nikdy jsem se nesetkal s problémem.

Slovník se vyplatí
Sarande je snad nejvíce turistické město Albánie. Kousek od něj leží starověké město Butrint. Přímo ve městě jsou pláže a asi dvoukilometrová promenáda posetá restauracemi. Ceny jsou zde velmi mírné, jídlo chutné a pivo vychlazené tak, že v podchlazených sklenicích plave led. Od sedmi do desíti večer je ten správný čas na večeři, při níž můžeme pozorovat pravidelné korzo. Elegantní šviháci s odhalenými břichy, což je místní zvyk, i módně oblečené slečny chodí neustále sem a tam, aby po desáté zamířili domů. Na oděv si místní potrpí, na návštěvu restaurace v drtivé většině nemají peníze. Vozovému parku dominují mercedesy, převážně importované ze západní Evropy. Některé na sobě ještě mají německé značky.

Chrámy, jako tento z města Korce, jsou většinou čerstvě opraveny.

U obyčejných lidí člověk příliš nepochodí s cizími jazyky a vyplatí se mít sebou albánsko-český slovníček. Snad jen italština může mít jakýs takýs úspěch. Přátelství se utužuje u místního koňaku Skanderbeg, jehož panák vyjde na deset korun. Zmizelý pilot

Zmiňovaný alkohol je pojemnován po sjednotiteli Albánie. Na Skanderbegovi stopy naráží turista téměř všude, v Tiraně mu patří náměstí, v Kruje, které svou horskou polohou působí tak trochu alpsky, zase hrad. Bránou do Albánie je Skadar, který stojí na břehu stejnojmeného jezera. Nad městem se tyčí pevnost Rozafa. Výstup na ni je v bezmála čtyřicetistupňovém horku doslova očistec.

Nejslavnější albánskou rodačkou byla Matka Tereza, která má v Tiraně sochu i náměstí.

Podle mnohých je nejkrásnějším místem země Gjirokaster. Terasovité město je posazeno v hornatém terénu a průvodci o něm říkají, že spadne-li opilý muž ze silnice, dopadne někomu na střechu. Na nádvoří místního hradu chovají jako relikvii americký letoun ze šedesátých let, jehož pilot zde údajně zmizel. V Gjirokasteru je také rodný dům Envera Hodži.

Kromě historiků si v Albánii přijdou na své i milovníci divoké přírody, která láká k trekům různé obtížnosti.

Exoticky působí i kuchyně. Je ovlivněna italským stylem, k mání jsou i vynikající a velmi bohaté saláty, nicméně stranou nezůstává ani tradiční albánská kuchyně. Obavy z BSE sem evidentně nedorazily a tak není problém si dát jakékoliv vnitřnosti či například telecí mozečky, což nemusí být každému zrovna po chuti. Ceny jsou však tak mírné, že se vyplatí zariskovat a případný neúspěch zalepit pizzou nebo těstovinami.

Na východě se lze koupat v moři, na západě pak v krásné oblasti Ohridského jezera, jenž je obklopeno horami.
autor: David Meklovský
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.