Zemanovo loučení může být promyšlenou strategií

Před několika týdny podepsaný dodatek k opoziční smlouvě, schválený státní rozpočet na letošní rok a připravené vládní změny naznačují, že by k tomu měli sociální demokraté dostat od ODS zelenou. A protože Zemanova pozice uvnitř strany je stále ještě pevná, nic nenasvědčuje tomu, že by měl z premiérského křesla v dohledné době odejít. Navíc jeho cesta do severočeského regionu se příliš netýkala jeho státnické funkce, ale stranické. S čím tedy souvisí Zemanovo loučení? Že by letos končil v čele sociální demokracie? Zněly by doplňující otázky. Z postu šéfa ČSSD by měl odejít, ale až po řádném sjezdu. A ten by se měl konat zhruba za rok. Následovala by upřesňující odpověď. Proč tedy toto předčasné loučení? Na to neexistuje jednoznačná odpověď. Snad jediné, co lze určitě tvrdit, je fakt, že není určeno široké veřejnosti, ale je zaměřeno výhradně na Zemanovy stranické kolegy. Proč by tedy nestačilo rozloučení na řádném sjezdu, kde by měl předat štafetu svému nástupci? Případně, proč se Zeman do regionů nevydá až v době konání oblastních stranických konferencí, kde by měl dostatek příležitostí se se svými kolegy rozloučit? Jedna vysvětlující verze by mohla znít takto. Zeman se chce v premiérském křesle v klidu dožít konce volebního období. K tomu potřebuje především vnitrostranickou podporu. A protože je čím dál tím více zřetelnější, že sociálně demokratické vládě vymezuje mantinely ODS, nemusí se to všem sociálním demokratům líbit. Pokud však Zeman svým loučením vnutí stranickým kolegům pohled na sebe jako na člověka směřujícího do politického důchodu, mohou mu některé Zemanovy aktivity tolerovat s vědomím, že je zbytečné proti němu vystupovat, když už stejně odchází. A to například bez ohledu na nízké volební preference a bez uvědomění si, že pokud k Zemanovu ústupu z politického výsluní skutečně dojde, pak rozhodně ne letos. Zemanova rozlučková cesta, která by měla v dalších měsících pokračovat, se dá vysvětlit také dalším způsobem. Pokud ho na spanilých jízdách do jednotlivých regionů bude i nadále doprovázet jediný Vladimír Špidla, začala jeho misí stranická předvolební kampaň. Zeman se totiž netají tím, že by právě Špidlu viděl rád místo sebe v čele sociální demokracie. Takže tímto nenásilným způsobem může sociálním demokratům v regionech připomínat, aby nezapomněli, kdo má po něm usednout na pomyslný trůn. Jako by Zeman v těchto dnech zahájil boj za budoucí podobu sociální demokracie. Ta by podle jeho přání měla být spojena s Vladimírem Špidlou a nikoli se Stanislavem Grossem. Přitom ještě před zhruba rokem a půl patřil právě Gross k Zemanovým oblíbencům a byl jím vydáván za korunního prince. Zdá se, že mu nejvíce uškodila kritika, kterou na Zemanovu hlavu adresoval v souvislosti s týmem, kterým se premiér obklopil. A protože v něm hraje hlavní slovo Miroslav Šlouf, může být právě on v pozadí Zemanovy předčasné rozlučkové aktivity. Do ní by mohl zapadnout i Grossův pravděpodobný vstup do vlády. To, že byl svým způsobem dotlačen k tomu, aby v nejbližších dnech usedl do křesla ministra vnitra, může zapadat do této strategie. Obtížný resort, ve kterém může Gross těžko získat další body do žebříčku popularity, by měl znesnadnit jeho případný atak na nejvyšší stranický post. A protože by odešel do exekutivy, musel by rezignovat na svoje poslanecké funkce. Tím by se oslabil také jeho vliv na sociálně demokratické poslance a ještě více zmenšil Grossův stranický vliv. Takže na první pohled nepochopitelné zahájení rozlučkového turné Zemana více než rok před jeho odchodem může být dobře promyšlenou strategií jeho blízkých v boji o další směřování sociální demokracie.