Zeman je kronikou století, Řád Bílého lva má mít, míní Vondráček. Výborný: Není to odměna za volby

12. červen 2026

Zaslouží si Miloš Zeman nejvyšší státní vyznamenání, na které ho prezidentovi navrhla sněmovna? Měla by se ctít tradice odměňování exprezidentů i přes jejich kontroverze, nebo má být podmínkou nezpochybnitelný přínos pro celou společnost? „Zeman dokáže uznat chybu a mít své názory,“ říká v pořadu Pro a proti poslanec Radek Vondráček (ANO). „Nemyslím, že taková osobnost by měla být nositelem nejvyššího státního vyznamenání,“ reaguje poslanec Marek Výborný (KDU-ČSL).

Rozhodovat bude prezident Petr Pavel. Nicméně zaslouží si podle vás Miloš Zeman zmíněné nejvyšší státní vyznamenání, anebo ne, pane Vondráčku?

Radek Vondráček: Je to jen návrh. My jako Poslanecká sněmovna jsme jich snad měli přes 150. To je spíš k zamyšlení, jestli bychom neměli tenhle systém změnit, protože těch návrhů je opravdu příliš mnoho.

Čtěte také

Ale v každém případě si myslím, že Miloš Zeman je velmi výrazný představitel České republiky, který byl prezidentem, předsedou Poslanecké sněmovny, dlouholetým lídrem a člověkem, který se zasloužil o rozvoj sociální demokracie. Byl premiérem, to jsem vynechal.

On je taková živoucí kronika našeho století, nebo toho předcházejícího století, protože byl u událostí v roce 1968, byl u událostí v roce 1989.

Rozumím, ale vy jste uvodil svou odpověď slovy: „Je to jen návrh.“ Takže zaslouží si podle vás to nejvyšší vyznamenání, nebo ne?

Vondráček: Myslím si, že je to samozřejmě o prezidentu Petru Pavlovi. Ale za mě by ten řád už měl mít. Má to vypovídací hodnotu spíš i o té předchozí Sněmovně, která nepodpořila můj návrh. Já už to navrhuji potřetí. Teď se o tom zase ještě třikrát hlasovalo.

Je to zajímavé zrcadlo toho, co se děje na české politické scéně. Ale prezident Miloš Zeman, si myslím, už Řád Bílého lva měl mít, stejně tak jako jeho předchůdci.

Čtěte také

Jaký postoj zaujímá Marek Výborný z KDU-ČSL? Podle vašeho předřečníka Miloš Zeman neselhal a Řád Bílého lva měl mít už dávno.

Marek Výborný: Já jsem pro tento návrh kolegy Vondráčka nehlasoval a nehlasoval jsem pro něj vědomě. Je zcela nesporné, že Miloš Zeman je jednou z nejvýraznějších postav na politické scéně České republiky po roce 1989.

Nicméně myslím, že to ještě nepředznamenává, že jenom proto, že někdo byl v mnoha veřejných funkcích, i v těch nejvyšších, by měl automaticky mít nárok na propůjčení nejvyššího státního vyznamenání. To je Řád Bílého lva. Nedomnívám se, a proto jsem pro to také nehlasoval.

Řád jako odměna?

Pane Vondráčku, jakou váhu má podle vás nejvyšší ocenění Řád Bílého lva? Má se udělovat automaticky nejvýraznějším osobnostem, které vystřídaly nejvyšší posty na čele státu? Anebo by si ho měli lidé zasloužit a měly by to být osobnosti, které u veřejnosti nevyvolávají silnou kritiku?

Vondráček: Nic v politice není automatické. Samozřejmě chápu, že Miloš Zeman, který je opravdu velký originál a dokáže i provokovat, vzbuzuje nějaké emoce. Nicméně on je opravdu výrazným politikem. Opravdu spoluutvářel... V podstatě má historickou roli v rámci České republiky.

Čtěte také

To není jenom otázka toho, že zvítězil. Mimochodem, zvítězil jako první dvakrát v přímých volbách. To má také velkou hodnotu a sílu.

Když se bavím se zahraničními partnery, byl vždycky velmi dobře vnímán díky svému smyslu pro humor. Já ho zastupoval na několika prezidentských summitech. Nebo teď Slováci zvažují nějaké ocenění osobností, které se zasloužily o československé vztahy. a první jméno, které padlo jako návrh, byl Miloš Zeman.

Opravdu je to trošku projev malosti, že ten řád nemá. Nicméně jsem s ním mluvil na toto téma, on osobně o to příliš nestál. Poděkoval mi za to, že ten návrh dávám já a že si toho cení, ale myslím si, že nesedí v Lánech a nečeká, jestli mu bude udělen řád.

Není to projev české malosti, že už minulá Sněmovna Miloši Zemanovi tento nejvyšší řád neudělila, když dvakrát vyhrál v přímé volbě, jak říká pan Vondráček? Není to, pane Výborný, už samo o sobě jaksi na nějaké ocenění či poděkování?

Výborný: Já jsem přesvědčen, ale nejenom přesvědčen... Prostě si musíme uvědomit, že státní vyznamenání přece nejsou odměny za to, kolikrát kdo vyhrál volby. To je zcela scestná představa, takhle to skutečně není, nefunguje.

Čtěte také

Stejně tak jako pro mě je zcela irelevantní, že Robert Fico chce někoho vyznamenat na Slovensku. Z našich politiků to skutečně není také signál pro to, jak bychom se měli chovat.

Vondráček: Určitě ne Robert Fico. Řeč byla s předsedou parlamentu Richardem Rašim.

Výborný: Dobře. Ale znovu říkám, je to suverénní rozhodnutí. Říkal to i Radek Vondráček na začátku, tak si to připomeňme. Není to Sněmovna, která někoho vyznamenává nebo kdo propůjčuje řád.

Je to vždycky suverénní rozhodnutí prezidenta republiky, které, pravda, potom musí být kontrasignováno premiérem. Ale je to vždy na panu prezidentovi. On dokonce může vybrat kohokoliv jiného, než koho mu doporučí Poslanecká sněmovna nebo Senát.

Signál společnosti

Pane Výborný, ptám se znovu, má se udělovat vyznamenání i těm osobnostem, které u veřejnosti vyvolávají silnou kritiku? Protože při vší úctě k Miloši Zemanovi, k této velmi výrazné osobnosti polistopadové politiky, on společnost rozděloval, provokoval, to uzná i Radek Vondráček, a urážel a ponižoval své politické oponenty.

Výborný: Teď jste to řekla, paní redaktorko. Já jsem hluboce přesvědčen o tom, že státní vyznamenání není jenom ocenění toho, že se někdo pohyboval ve veřejném prostoru. Ale má to být také nějaký signál k současné společnosti, k mladé generaci.

Přece ten, kdo je nositelem nejvyššího státního vyznamenání, by měl být i historicky dáno vzorem pro dnešní společnost, pro dnešní generaci.

Tak si jenom připomeňme, Miloš Zeman v některých obdobích své veřejné činnosti výrazným způsobem rozděloval společnost, a to vědomě a de facto cíleně, on se k tomu hlásil. Stejně tak útočil na své politické odpůrce, a to často za hranou přijatelnosti. Útočil na média.

Dlouhodobě víme o jeho proruské a pročínské orientaci – do okamžiku, než Vladimír Putin zaútočil na Ukrajinu, pak se to výrazně změnilo.

Přece nemůžeme zapomenout i tyto věci, které podle mého názoru nebyly v souladu se zájmem České republiky, naší zahraniční politiky a diplomacie.

Čtěte také

Teď odhlédnu od Miloše Zemana. Jsem přesvědčen o tom, že takové osobnosti, které ve svém veřejném prostoru působily takové kontroverze, tímto pro mě nepřijatelným způsobem útočily na své oponenty, prostě nemají být tím, kdo bude vydáván za vzor, protože je nositelem nejvyššího státního vyznamenání.

Dodám ještě jeden osobní příběh. V době, kdy jsem vůbec nepůsobil v politice a byl jsem ředitelem gymnázia v Pardubicích, Miloš Zeman veřejně v médiích použil velmi vulgární slova. Bylo to v souvislosti s hudební skupinou, tuším, v Rusku. Nechci to tady vůbec opakovat. Tak jsem tehdy napsal otevřený dopis Kanceláři prezidenta republiky a protestoval jsem proti tomu, že prezident, který je hlavou státu a reprezentuje ten úřad, ke kterému mám velký respekt a velkou úctu, ho tímhle způsobem vlastně sám dehonestuje.

Dokonce jsem potom symbolicky sundal v ředitelně i jeho portrét. Čili já si nemyslím, že taková osobnost by měla být nositelem nejvyššího státního vyznamenání.

„Má své názory“

Pane Vondráčku, jaký signál dáváte do společnosti tímto návrhem a za co konkrétně by ten Řád Bílého lva měl Miloš Zeman dostat? Nese skutečně mimořádné zásluhy o stát, jak stojí v popisu tohoto nejvyššího státního vyznamenání?

Vondráček: V podstatě celá moje úvodní řeč byla o tom, za co by to měl dostat. Je to úsměvné. Vy jste to řekla, přesně tak to je. Zřejmě ještě neuplynul dostatečný čas, aby to bylo oceněno.

Čtěte také

Já jsem přesvědčený, že i s odstupem více let, třeba i několik desítek let, ta historická stopa Miloše Zemana na státnosti České republiky, na našich vztazích se sousedy, třeba se Slováky, protože on se opravdu výrazně zasadil o zlepšení vztahů... 

Já řeknu jednu větu, ať se kolega neurazí? Malost má mnoho podob. A já si myslím, že když poslouchám dnešní vyjádření, jak se k sobě chováme, teď to prostě pojmu na všechny, tak se to urážení dostalo do úplně jiné sféry. Já samozřejmě vím to slovo, které myslí pan Výborný. No, tady je... Ne každý vtip se podaří, no.

Ne každý vtip se podaří, ano. Milošovi Zemanovi se také ne každý vtip podařil, například ten o novinářích při setkání s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Ale řekněte konkrétně, za co, za jaké konkrétní zásluhy by si měla Miloše Zemana vážit celá česká společnost? Já vám váš postoj neberu, chci jen konkrétní argumenty.

Vondáček: Ale on třeba jako předseda sociální demokracie byl u té, pamatujete tenkrát, legislativní smršti? Kolik zákonů dodnes máme od té doby? V podstatě i ty základní volební zákony. My jsme je akorát novelizovali.

Řekněte, prosím, konkrétně, čím přispěl tomuto státu.

Vondáček: Po desítky let vůbec, kdo a jakým způsobem přijímal veřejná rozhodnutí v této zemi – zeptejte se lidí, kolik dostanete odpovědí, kdo vůbec neví, kdo je Zeman. Většina lidí v České republice ví, kdo je Miloš Zeman. Neví to jenom proto, že vyhrál volby. Ví, že měl jasné postoje.

A koneckonců on dokáže i třeba uznat chybu nebo mít své vlastní názory, to potvrdil přece i u invaze na Ukrajinu, kdy okamžitě odsoudil invazi a okamžitě byl na straně Ukrajiny, protože to bylo správné.

Miloš Zeman celý život dělal to, co považoval za správné. A teď se dostáváme do pozice, že asi nebyl dostatečně konformní, asi nevyhovoval všem, neměl dostatečně správné názory a ten Řád třeba nedostane. No, nic hrozného se nestane.

Ukazuje opravdu čas, že si Miloš Zeman Řád Bílého lva zaslouží? Jaké názory Miloše Zemana Vondáček oceňuje? A co mu vyčítá? Poslechněte si celé Pro a proti. 

autoři: Lucie Vopálenská , kma
Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.