Zeleného ani šedého zákalu si lidé dlouho nemusí všimnout, varuje oftalmolog Němec

Mezi nejčastější z nemocí, která se v počátečních fázích stěží poznává, patří třeba zelený zákal, neboli glaukom. „Ten v první fázi ‚jenom‘ zužuje zorné pole, pacient skoro nic nevnímá. Všimne si, až když je zorné pole velmi úzké, nebo se projeví cukrovkářské změny na sítnici – diabetická retinopatie,“ vysvětluje.

Čtěte také

Vyhledat lékaře by měl každý, kdo v nohách cítí bolest nebo tlak, říká primář žilní kliniky Schütz

„Dokonce pacienti, kteří už mají těžké periferní změny na sítnici z cukrovky, k nám přijdou, vidí velmi dobře, a když jim řekneme, že mají těžké změny, tak jsou překvapení a říkají: ‚To není možné, já vidím přece úplně normálně a krásně,‘“ dodává.

Ani šedý zákal nemusí být pro pacienty zjevný, a to hlavně proto, že se postupnému kalení čočky dokáže mozek přizpůsobit: „To, že najednou vidí o dva řádky hůře, často neinterpretují jako zhoršení zraku, ale jenom jako přirozený vývoj, kterého si ani nevšimli.“

Klíčová ke včasnému odhalení je tak pravidelná prevence. Lidé, kteří neměli do té doby s očima problémy, by podle Němce měli lékaře navštívit poprvé ve 40. roku života. Stačí tak učinit jednou za tři až pět let:

„A to asi až do 55. až 60. roku věku, kdy už ten interval zkracujeme,“ popisuje oftalmolog s tím, že některé skupiny – například právě pacienti s cukrovkou – by na prohlídky měly chodit ideálně ročně.

Co prozradí oči

Oftalmologové dnes už z očí nediagnostikují pouze zdraví zraku: „Je toho možné vyčíst hodně a dramaticky se to zvětšuje. Narážím na to, že se rozvíjí různé formy screeningových programů používajících vyspělou AI vyhodnocovací techniku, která nám říká, co na sítnici vidíme.“

Čtěte také

Když člověk vidí trochu hůř, je to větší handicap než ještě před 20 lety, upozorňuje oční lékařka Valešová

„Velmi dobře umíme vyčíst, hodnotit a automaticky nechat vyhodnocovat cukrovkářské postižení sítnice, tedy tu diabetickou retinopatii. Mnohdy už to dnes umělá inteligence za nás udělá mnohem lépe z prosté barevné fotografie,“ říká Němec.

Podívat se mohou i na drobné cévy a kapiláry na očním pozadí. „Moderní digitální zobrazovací systémy mohou posuzovat, jaký je průtok těmi cévami, jaké jsou jejich průsvity a jestli tam nedochází třeba k hypertonickým změnám nebo sklerotickým poruchám,“ přibližuje oční lékař.

Ve vzdálenější budoucnosti se podle něj skrze oči budou moct diagnostikovat i neurodegenerativní onemocnění jako Alzehimerova choroba. „Tam jsme zatím velmi v plenkách, ale nemylme se – umělá inteligence totiž nepracuje tak, že by se něco naučila, ona pracuje s velkými objemy dat a umí dobře říct, co se statisticky vymyká, nebo že našla statisticky významnou množinu znaků, které se dají přiřadit k nějakému pacientovi.“

„Pak už je na lékaři nebo na lidech, aby zvážili, jestli to náhodou opravdu nemůže být můstek, který by propojil to, co našla umělá inteligence na fotografiích, s tím, co u pacienta víme, že má za nemoc. Tam ten trend určitě směřuje,“ dodává Pavel Němec.

Celé Hovory si poslechněte na začátku článku. Moderuje Vladimír Kroc.