Zelená architektura je víc než jenom zelená střecha. Je to i o správném umístění domu, míní rektorka Loukotová

„Viděla jsem několik projektů, které šly jen po povrchu. Při prezentaci našich studentů jsme často narazili na to, že jejich popis projektu zní: ‚A tady dám zelenou střechu, proto to bude zelené, proto bude projekt udržitelný.‘ Ale tak to není,“ dodává.

Čtěte také

Osamu Okamura: Lidé si myslí, že v domě v přírodě budou žít ekologičtěji. Ale tak to bohužel není

Loukotová připomíná, že pokud se budoucí architekt rozhodne navrhnout takzvaně udržitelný projekt, musí přesně vědět, proč to dělá a co všechno má vliv na udržitelnost stavby. Každá stavba, která má být šetrná k životnímu prostředí, musí respektovat nejedno pravidlo.

„Je to úplně od začátku: aby byl dům správně položeny na pozemku, aby správně se tvářil vůči světovým stranám, aby používal správné materiály a tak dál.“

Tady je obrovská skepse vůči zelené infrastruktuře nebo obecně zelenosti. Na druhou stranu se tomu až tak nedivím.
Regina Loukotová

Jde také o generační střet a skepsi. „Tedy také o to, kde ležíme. O skepsi nás východoevropanů vůči těmto otázkám. Jakmile člověk přejede do Skandinávie, do Německa, tak jsou tam tyto otázky brány úplně na jinou váhu. Jsou považovány za relevantní. Tady je obrovská skepse vůči zelené infrastruktuře nebo obecně zelenosti. Na druhou stranu se tomu až tak nedivím.“

Čtěte také

Dává novou tvář Mariánskému náměstí v Praze. „Alfa a omega je bezpečnost, pak stromy,“ míní architekt

Rektorka školy ARCHIP se sama nepovažuje ani za optimistu, ani za skeptika. „Dala bych se někam ve středu, vždy hledám ten racionální základ. Naši studenti, pokud přicházejí ze západní Evropy, tak prošli základním a středním vzděláním už hodně ovlivněným touto agendou. Ale málokdy už, pokud znají A, tak znají i to B nebo C,“ uvažuje.

Zateplování fasád vs. estetika

Podle Loukotové je dokonce možné, že zelené ideály mohou ohrozit základy dobré architektury.

„Teď mě napadá příklad zateplování fasád. Léta se fasády obalovaly polystyrenem a dalšími materiály, ale co se týká estetického dojmu z těch domů, tak to bylo ke škodě. Je otázka, jak dlouho materiály vydrží, jak dlouho budou fungovat a jakým způsobem ještě poškodí stavbu samotnou.“

Moderní obraz architekta

Regina Loukotová zakládala svou vysokou školu s představou, že by se architektura měla učit jinak. Své celoživotní zkušenosti sbírala i se svým manželem Martinem Roubíkem ve Vídni, Norsku, Spojených státech či Egyptě. Také říká, že chce demytizovat postavu architekta a ukázat, že to není jen podivín, který si něco čmárá v kanceláři, ale týmový hráč uvažující v širších souvislostech.

Čtěte také

Kultivovat prostory jako Smetanovo nábřeží je potřeba, ale musíte postupně, říká architekt Gebrian

„Myslím, že se nám to daří,“ přiznává. „Jsem teď například ve spojení se skupinou mladých architektek. Snaží se podporovat ženy v architektuře, které to nemají moc jednoduché. Jsou na úplně opačném pólu než nějací zšedivělí architekti s černými obroučkami brýlí, oblečeni celí v černém, nebo světle černém, jak říkají šedivé. A kterých se každý lekne.“

A dodává, že u mladých lidí je i obrázek architekta už mnohem modernější. „Není to ten starý obrázek někoho, koho se každý bojí a kterému řekne, že by měl od něj rád dům, ale nevím, jestli se domluvíme,“ napodobuje projev nejistého klienta.

Celý rozhovor Lucie Vopálenské najdete v audiozáznamu pořadu Osobnost Plus.