Zdeněk Velíšek: Zpráva o stavu Unie je zprávou i pro nás

13. září 2013

Barroso přednesl svou poslední výroční zprávu o stavu Evropské unie. Jeho mandát pomalu končí. A stejně jako v minulých letech, ani letos nečekala Evropa na jeho evropskou bilanci tak jako Amerika na tu, kterou přednášejí v Kongresu američtí prezidenti. V Evropském parlamentu vzbudil Barroso ohlas přiměřený jednak žárlivosti europoslanců na jeho pravomoci, jednak síle jednotlivých politických frakcí zastoupených v EP. Barroso patří k lidovecké frakci. Ta ho pochválila. Ostatní měli spíš ošklivé výhrady.

V evropských médiích byla zpráva o stavu Unie zastíněna záplavou zpráv o stavu jednání Washingtonu s Moskvou. O Sýrii. Nejvíc se ale na malém zájmu médií o evropskou bilanci podepisuje každoročně fakt, že evropský konzument mediálních informací nepovažuje informace o vývoji v Evropské unii za svou prioritu. Stále žije v iluzi, že o tom, jaký bude jeho další život, se dozví ze zpráv o stavu domácí politické a ekonomické scény.

Nepřeháním, když mluvím o iluzi: Neuvědomujeme si to každý den, ale evropská legislativa ponechává národním institucím, tedy parlamentům a vládám, stále užší prostor k naprosto nezávislému rozhodování. Unijní legislativa je té národní nadřazena. Její vliv je značný, i když ponechává v kompetenci členských států stále ještě značnou část veřejného života, například zahraniční politiku či zdravotnictví.

Co je to ale platné, když státní rozpočet budeme i u nás sestavovat pro příští rok především s přihlédnutím k pověstným maastrichtským kritériím a uslyšíme každou chvíli, že rozpočtový deficit nesmí překročit pověstnou hranici tří procent HDP. Už kvůli tomu, abychom neztratili v EU váhu, která tam naší zemi ještě zbývá po letech odtahování od těžiště Evropy. Je lepší mít v Unii slovo než jen na stole její legislativu. Konkrétně třeba na stole ředitele železnic. Ať za tím stolem sedí nový či starý ředitel, železným zákonem budou pro něho normy Evropské unie pro železniční dopravu. V řadě rezortů je to stejné.

Ale Evropská unie spoluurčuje kvalitu našich životů také svými úspěchy či neúspěchy. Klidně je považujme za své. Tentokrát Barroso oznámil, že krize ještě není zažehnána, ale Evropská unie má už nyní schopnost se bránit. Buduje si k tomu jeden nástroj za druhým. Například euroval nebo pravomoci, které teď má Evropská centrální banka k nasazení potřebných prostředků proti dotírání finančních trhů na slabé evropské ekonomiky. Teď právě dostává ECB pravomoc vykonávat centrální dohled nad bankami v zemích eurozóny. Bude pro ně těžší hazardovat, nepřiměřeně spekulovat, ohrožovat peníze, které jim byly svěřeny.

V další fázi se zrodí bankovní unie. To vše už zpacifikovalo finanční trhy. Donedávna tak agresivní! Nejvíc naděje z téhle zprávy asi čerpají vlády a lidé v eurozóně. Ale i nás by mohlo a mělo zajímat třeba to, že ratingové agentury se už tak nepříjemně nezajímají o náš kontinent a o evropskou měnu. Doufejme, že natrvalo. Pokaždé to hrozilo rozpadem eurozóny. To by zamávalo i naší měnou a ekonomikou. Možná, že tohle všechno nebylo doslova takhle řečeno v Barrosově zprávě o stavu Unie, ale dalo se to z ní odvodit.

autor: Zdeněk Velíšek
Spustit audio