Zdeněk Velíšek: Ukrajina mezi silou přitažlivosti a silou zbraní

10. červen 2014

Z písků na pobřeží Normandie už odliv smyl stopy světových lídrů a my, co jsme je u obrazovek viděli podávat si ruce, se začínáme ptát, zda a kdy přinese jejich invaze nějaké mírové plody.

Prvním by mohlo být pokračování v kontaktech a rozhovorech. Těm, které se minulý týden konaly, ulámala atmosféra vzpomínky na padlé při heroickém vylodění pár hrotů, kterými se Evropa momentálně ježí kvůli konfrontaci mezi východem a západem Ukrajiny. To výročí bylo jak správným místem, tak správným popudem k přemýšlení o příští „Ženevě“.

Řeknu to radši bez metafory: ty vnější politické síly, které v této chvíli asistují na jedné straně Kyjevu, na druhé proruským vzbouřencům a svou vlastní konfrontací vytvářejí zárodek vážného konfliktu na evropské půdě, by se teď, v té pauzičce po šňůře rozhovorů, mohly a měly pokusit v obnovených jednáních – lhostejno, zda v Ženevě či jinde – přimět Ukrajince ke klidu zbraní.

Čtěte také

Kdyby iniciativa k tomu vyšla od západních spojenců a ruská strana ji odmítla, bylo by aspoň jasné, že ani po zvolení ukrajinského prezidenta a po jeho nabídkách k ukončení nepřátelství se Putin neumí rozloučit se svým původním záměrem zmařit zapojení Ukrajiny do projektu evropského sjednocování, a naopak ji začlenit do Eurasijské unie.

Bylo by jasné i to, že nepředpokládá, že se mu tento jeho záměr podaří, až se na Ukrajině obnoví klid a její obyvatelé budou mít možnost svobodně se rozhodnout směřovat buď do Evropy, nebo do Putinova nového eurasijského projektu.

Ukrajinský voják v bitvě s proruskými separatisty

Západním politikům by mělo být jasné, že v souboji s Putinovým Ruskem je pro Evropu handicapem fakt, že politické napětí kolem Ukrajiny změnilo tvář a začaly v něm převažovat úvahy o vojenských aspektech vzniklé situace, o posílení vojenské přítomnosti na východě Evropy atd.

Čtěte také

To Evropskou unii zbavuje jediné účinné zbraně, kterou má a která jí získává respekt přinejmenším ve zbytku Evropy. Tou zbraní je přitažlivost prostoru stability a relativní prosperity, který expanduje beze zbraní. Jedině tahle politika se Evropské unii zatím osvědčovala. A dodnes osvědčuje, jak dokazuje vytrvalé přání Ukrajinců, Moldavanů a Gruzínců stát se součástí tohoto evropského prostoru.

Putinovi je ale nepříjemné mít ho na samé hranici Ruska. A dělá vše pro to, aby to zhatil. Je pro něho výhodné dokonce jen udržovat teď vojenské napětí kolem Ukrajiny, protože v něm se ztrácí síla evropské myšlenky. Rozpouští se v něm síla přitažlivosti toho prostoru klidu a demokratických poměrů, kterým se už desítky let obklopuje Evropská unie.

Možná je dnes Unie slabá a nepřesvědčivá doma, uvnitř svých hranic. Ale za nimi ještě zdaleka neprohrává. Ani s vojensky silným soupeřem. Ten v této chvíli neví, zda a jak svou vojenskou sílu znovu využít.

Proruský voják kontroluje vyklizené kanceláře ukrajinských pohraničních jednotek v Luhansku
autor: Zdeněk Velíšek
Spustit audio