Zdeněk Velíšek: O co všechno se hraje ve Washingtonu

Ty dvě strany, které se do sebe zaklesly přímo nad dluhovou propastí, představují vlastně celé spektrum americké politiky. Není k nim alternativa. V jejich vzájemném soupeření jim nejde o existenci, ale pokaždé v něm jde o existenci a kvalitu demokracie ve Spojených státech. V jiné rovině jde tentokrát také o kvalitu života Americe, vzhledem k tomu, že v sázce je zdravotnictví. Svět ale víc vnímá, že v sázce je osud amerických financí.

Přitom se tentokrát ukázalo, že americký politický systém postrádá jakoukoli pojistku proti sebevražednému vetování finančních opatření, bez nichž hrozí Spojeným státům platební neschopnost. Člověk se pak nemůže divit, když za takových okolností nazve úvodníkář světového deníku americkou demokracii vetokracií. Přečetl jsem si to v úterním Le Mondu i s vysvětlením, že tu slovní hříčku –demokracie-vetokracie –vymyslel americký politolog Francis Fukuyama. Jiný politolog se světovým renomé Martin Wolf z britského Financial Times se nakonec už také nezdržel sarkastického tónu a nadhodill, že republikáni neblokují Obamacare, čili Obamovu sociálně zaměřenou reformu zdravotnictví proto, že je špatná, ale proto, že by se mohla ukázat jako dobrá.

Ať je to jakkoli, svět na té situaci okolo Obamacare začalo nejvíc děsit riziko globální hospodářské destabilizace, které vnitropolitická bitva nad americkou dluhovou propastí vytváří. Sama americká ekonomika stojí po překonání krize stále ještě na vratkých nohou, eurozóna a Evropa vůbec nemohou zatím ještě říci ani to. Zato mohou říci s jistotou, že nadějím na úplné ozdravení ekonomiky v Evropské unii bude konec, pokud Spojené státy nezahladí rychle a beze stop úlek, jaký finačním a měnovým trhům právě způsobily. A nejenom jim: také evropským politikům, kteří v plánech na obnovení ekonomického růstu počítají s plánovanou euroamerickou dohodou o měnové unii. Pravidlo o spojitých nádobách platí v euroamerickém prostotu ale také v politické rovině. I bez současné drastické připomínky hluboké zadluženosti Washigtonu by se dalo říci, že pozice Spojených států jako nejmocnějšího arbitra při řešení planetárních bezpečnostních rizik je velmi otřesená. A na druhém břehu Atlantiku, sjednocená Evropa ještě ani nezačala patřit mezi těžké váhy světové politiky. Ale euroamerický prostor zatím neztratil šanci být jako celek nejdůležitějším aktérem globální politiky. Pokud ovšem ještě dovede tu šanci uchopit.