Zdeněk Velíšek: Moderní politický bumerang

Řecký premiér Antonis Samaras (vpravo)  a šéf euroskupiny Jean-Claude Juncker
Řecký premiér Antonis Samaras (vpravo)  a šéf euroskupiny Jean-Claude Juncker

Odposlechy jsou dvousečná zbraň. Mohou se stát osudnými právě těm, kdo je povolují či nařizují, kdo je používají z moci úřední, nebo dokonce nad její rámec. Mohou se stát osudnými i těm, kdo je pouze tolerují. Mluvím o vládách. Jedna taková právě padá. A to pro ten nejméně trestuhodný z uvedených příkladů použití odposlechů.

Jean-Claude Juncker, premiér vlády Lucemburského velkovévodství, nečekaně ohlásil, že se chystá složit demisi své vlády do rukou velkovévody Henriho. Jeho nečekanému rozhodnutí předcházela sedmihodinová interpelace v lucemburském parlamentu, v níž Jean Claude Junker, který je v čele lucemburské vlády již osmnáctý rok, obhajoval své postupy v souvislosti s nekalými praktikami zpravodajských služeb, které mu jako premiérovi podléhají.

Tolerantnost, kterou vůči nim osvědčil v minulosti, se mu teď nečekaně vymstila. Mezi poklesky, které v tajných službách nepostihl, je ironií osudu i případ tajné a nelegální nahrávky jeho vlastního rozhovoru s někdejším šéfem rozvědky známé pod zkratkou SREL, Markem Millem. Ten nahrávku tajně pořídil mikrofonem umístěným ve svých hodinkách. Nahrál krom toho, rovněž ilegálně, i premiérův rozhovor s velkovévodou Henrim, tedy s hlavou lucemburského státu.

Zřejmě se nejednalo o ojedinělé iniciativy, a leckterý lucemburský politik si zřejmě dnes klade otázku, jak dlouho zůstanou při takto uvolněném pojetí pravomocí tajných služeb jeho vlastní neveřejná prohlášení neveřejnými. Jinými slovy, kdy si je přečte v novinách. Lucemburčané, jako národ, mají teď před sebou dilema: koho volit v předčasných volbách, k nimž patrně půjdou v nejbližší době. Budou to mít těžké, protože ve volbách dávali takřka od nepaměti důvěru stereotypně křesťanským demokratům. Je to právě tato strana, která jmenovala všechny lucemburské premiéry od konce druhé světové války. Záviděníhodná politická stabilita!

Byla by škoda, kdyby měla skončit, místo aby skončily praktiky tajných služeb, které zpráva, předložená lucemburskému parlamentu označila za nezákonné a dokonce za zvrácené. Můžeme si povzdechnout, že ač jsou jak odposlechy tak zejména ty nejmodernější, elektronické formy sledování, zvrácené, jsou už natolik rozšířené, že začínají měnit – k horšímu – kvalitu politiky jednotlivých států. Dokonce i kvalitu vzájemných vztahů mezi státy i většími celky. Jako například teď, mezi Spojenými státy a Evropou, právě ve chvíli jejich jednání o zřízení zóny volného obchodu.

Nejhorší ovšem je, že praxe nelegálního elektronického získávání dat mění k horšímu i kvalitu života občanů. Ti sice mohou pocítit zadostiučinění, když vidí, že takovéto formy vládnutí se pro politiky mění v bumerang, ale tohle není zrovna případ Lucemburčanů a Jeana Clauda Junckera, neboť ten, jak sám říká, na svůj uvolněný úřad hodlá – možná hned v těch předčasných volbách - kandidovat znovu. Je přesvědčen o své nevině, na premiérské křeslo je za 18 let zvyklý a Lucemburčané i Evropa mimochodem jsou zvyklí na něho. Příklady toho novodobého politického bumerangu hledejme tedy jinde.