Zdeněk Velíšek: Jaký průlom přinesl evropsko-africký summit?

6. prosinec 2017
Zdeněk Velíšek

Předem ohlášeným tématem dvoudenního summitu Evropské unie s Africkou unií byly investice do africké mládeže, téma, které se stalo životně důležitým nejen pro Afriku ale i pro Evropu hledající, snad zatím s předstihem, účinnou a přitom nenásilnou obranu před další masovou emigrací do Evropy.

Jak blízko k ní je, to evropským účastníkům summitu napověděl hned po příjezdu kontrast mezi výkladní skříní západoafrické ekonomické dynamiky, tedy centrem Abidjanu, a zbytkem města s všudypřítomnou chudinou, v níž převažovali mladí lidé a děti.

Hned první dojem jim tedy potvrdil čísla, o kterých věděli, že se na ně oni sami, zástupci Evropy, dívají s mnohem většími obavami než vládcové Afriky, pro které ta čísla představují jen dlouholetou všední realitu. Víc než jim dělá vrásky evropským politikům fakt, že v převážné většině afrických zemí dnes nemá práci ani vzdělání víc než 30 procent lidí mladších 25 let, že zde počet lidí žijících z méně než jednoho eura na den stále roste a že nemajetné africké rodiny dokonce cítí úlevu, když se jejich synové vydají s nasazením života hledat obživu do Evropy.

Abidjanské setkání Evropy s Afrikou - páté svého druhu - bylo tentokrát jednoznačně o tom, zda Evropa dokáže pomoci z bídy části Afričanů přímo v jejich zemích a snížit tak vlastním obyvatelům riziko další migrační krize. Což je ale finanční hlavolam v době, kdy podle Světové banky hrozí, že 70 procent dosavadních pracovních příležitostí zmizí v rozvojových zemích v důsledku rozmachu automatizace a robotizace.

Jak skoncovat s prodejem migrantů do otroctví

Evropsko-africký summit proběhl v Abidjanu

Jenže to jako by si připouštěly víc evropské než africké vlády. V africkém zemědělství velkovýroba, ovládaná ze zahraničí, vzala obživu venkovanům už v minulém století a vytěsnila z trhu jejich malovýrobu. Ponechala jim jen tu, která byla určena pro vlastní spotřebu. Jak zamezit perspektivě, že podobný osud postihne střední vrstvy a chudinu v afrických městech?

Během pouhých dvou zasedacích dnů v Abidjanu na to nestihly delegace evropských vlád nalézt odpověď ani prostředky. Jednu a myslím, že logickou odpověď nabídl Emmanuel Macron. Ne sice africkým partnerům u jednacího stolu v Abidjanu, ale studentům v hlavním městě Burkiny Fasso, Ouagadougou, kam v předvečer summitu zajel přednést své obsáhlé poselství pro Afriku.

Tady je z něho úryvek: "Položte si, prosím, otázku, zda ten počet sedmi, osmi i devíti dětí ve vašich rodinách, záležel někdy na vůli jejich matek? Na vůli žen. Chtěl bych si být jist, že i ve vašich zemích bude úsudek žen hrát roli v otázce tak důležité pro demografický vývoj, jako je počet členů afrických rodin. A že i ženy budou mít svobodnou volbu pokračovat ve vzdělání a získat zaměstnání a ne pouze povinnost vdát se třeba ve třinácti, čtrnácti letech."

K téhle, řekl bych, smysluplné výzvě Africe se už ale Francouz Macron ani žádný jiný Evropan na summitu v Abidjanu nedostal. Konference nečekaně skončila tím, že účastníci - a opět myslím, že víc ti evropští - hledali úporně způsob, jak skoncovat s prodejem migrantů do otroctví. Krom pašeráctví lidí se v Libyi rozmohlo i otrokářství.

Francouzský prezident Emmanuel Macron

Euro-africký summit všeho nechal a jal se hledat cesty, jak okamžitě repatriovat do zemí původu běžence ohrožené ztrátou svobody a ochotné - to mě na celé věci také zaujalo - ochotné akceptovat dobrovolnou repatriaci.

Spustit audio
autor:Zdeněk Velíšek
  • Aktuální dění
  • Komentář