Zdeněk Velíšek: Další státy usilují o schengenský prostor

02506078.jpeg
02506078.jpeg
Včera měli ministři vnitra členských zemí Evropské unie v Bruselu rozhodnout, zda od 1. ledna příštího roku budou Rumunsko a Bulharsko přijaty do schengenského prostoru. Nerozhodli, neboť se nedohodli. Odložili své rozhodnutí nejméně do prosince.

Že to v Bruselu nemá pro Rumunsko a Bulharsko dopadnout dobře, hlásal německý ministr vnitra Hans-Peter Friedrich už loni v srpnu. Otevření hranic pro Rumuny a Bulhary k 1. lednu 2014 je pro Německo vyloučená věc, řekl tehdy. Před včerejší bruselskou schůzkou ministrů vnitra to zopakoval. Našel mezi svými kolegy několik spojenců, ale i bez nich, úplně sám, mohl rozhodnutí o rozšíření schengenského prostoru zmařit. Musí být odhlasováno jednomyslně. Ani další – prosincové – jednání ministrů nemusí tedy dopadnout pro Rumuny a Bulhary lépe, stačí-li k tomu veto jedné členské země.

Proč ten odpor? Kvůli přetrvávání korupce a organizovaného zločinu. Proti tomu se vlády Bulharska a Rumunska těžko mohou ohrazovat. Od počátku vědí, že důslednější vymýtání těchto neduhů je podmínkou jejich přijetí do Schengenu.

Nebylo by tedy o čem mluvit, kdyby v pozadí nebyly ještě důvody jiné povahy. K 1. lednu 2014 vyprší pro Rumunsko a Bulharsko platnost takzvaného přechodného opatření, které na několik let – maximálně sedm od přijetí do Evropské unie – zakazuje jejich občanům ucházet se o práci v takzvaných starých zemích Unie. Také jsme to opatření poznali, ale už vypršelo. Rumunům a Bulharům vyprší letos.

K 1. 1. 2014 padne tedy také omezení pobytu jejich občanů v takzvaných starých zemích Unie na tři měsíce. Proto to datum vyvolává v západoevroských členských zemích strach, umocňovaný dnes krizí a nezaměstnaností. Strach z toho, že Rumuni a Bulhaři zahltí jejich pracovní trhy. A že i když práci nedostanou, nebudou se muset vracet, jako dosud.

Odpor ke vstupu Rumunska a Bulharska do Schengenu má ale ještě jeden – spíš zamlčovaný – důvod. Je jím takzvaná turistika za sociálními dávkami. Myslím, že ten fenomén nemusím popisovat. Existuje už dlouho. Ale také si myslím, že neřešení romského problému, ať už v zemích odkud odcházejí, nebo v těch, do kterých míří, se nesmí stát legitimním důvodem oklešťování jednoho z nejvýznamnějších výdobytků evropského sjednocování a vytváření rovnosti mezi Evropany.

Pro západoevropany nebyl vstup do Schengenu zásadní záležitostí. Svobodu pohybu, do značné míry i do zemí za berlínskou zdí, ti na její druhé straně už měli. Pro nás ostatní má slovo Schengen mnohem větší hodnotu. Tu nelze obětovat. A navíc: pro ten problém stěhování sociálně vyloučených za vyššími sociálními jistotami nejsou zavřené hranice ani správným ani účinným řešením.