Zbyněk Roušar. Západní letec, diplomat, komunista a pokladník bratří Mašínů

Rodák (1908) z Panenského Týnce na Lounsku absolvoval reálku a roku 1928 ukončil studia vojenské akademie v Hranicích. Sloužil až do roku 1939 jako důstojník letectva, mezi tím stihl dva roky působení v mezinárodním neintervenčním výboru pro Španělsko.

Čtěte také

Poválečný šéf vojenské rozvědky Reicin byl schopný všeho. Šel na šibenici, protože se ho báli

Vracel se do okupované země, do protektorátu, kde krátce pracoval na ministerstvu obchodu, aby už v červenci 1939 odešel do exilu. Byl nedlouho u československého letectva, kvůli konfliktům s vedením přešel do leteckých sil Svobodné Francie a jako pilot sloužil i ve francouzské Africe.

V červnu 1945 byl jmenován spojovacím a repatriačním důstojníkem v Hamburku a organizoval návrat tamní československé komunity do vlasti.

Peníze z přepadení vozu

Čtěte také

Vyprávěl příběh Mašínů, i jeho život by vystačil na knihu. Oto Rambousek byl bojovník studené války

Později uváděl, že jeho vstup do Komunistické strany Československa v roce 1945 (zaručila se za něj komunistická poslankyně Anežka Hodinová-Spurná) byl jen vyvrcholením dlouhodobého myšlenkového směřování:

„Už ve francouzském letectvu jsem se hlásil k idejím komunistickým otevřeně, což mi způsobilo potíže. Do komunistické strany jsem se přihlásil po příchodu do Československa v roce 1945. Byl jsem zaměstnán u hlavního štábu ministerstva obrany. V roce 1947 jsem byl za pomocí KSČ přijat k ministerstvu zahraničních věcí,“ uvedl v životopisu.

Byl vyslán jako náš zástupce do Belgického Konga. V archivu ministerstva zahraničních věcí se dochovaly písemnosti, které svědčí, že Roušar neváhal udávat kolegu, který se v zahraničí pokoušel o kontakty s demokratickým exilem.

V roce 1951 byl v rámci čistek v naší diplomacii z Konga odvolán, po několika měsících byl „přeřazen“ do továrny v Chomutově. V té době se seznámil se Zdenou Mašínovou, vdovou po nacisty popraveném generálu Mašínovi.

Čtěte také

Ženy tří republik: Anežka Hodinová-Spurná, jedna ze zakladatelek KSČ a nelítostná funkcionářka

Roušar se stal důvěrným přítelem celé rodiny a získal takovou důvěru Mašínovy skupiny, že mu v srpnu 1952 svěřili peníze získané přepadením vozu s výplatami pro podnik Kovolis; i proto byl později Roušar po dopadení u soudu označen za pokladníka skupiny.

V politickém procesu v lednu 1955 byl odsouzen na doživotí, později změněnému na 25 a 15 let. Propuštěn byl v roce 1965 a vrátil se do Poděbrad ke své sestře. Pozoruhodné je, že podle vzpomínek Zdeny Mašínové ml. její rodinu až do své smrti v dubnu 1979 nekontaktoval.