Zastavila by se bez nich péče o lidi na okraji společnosti i velké festivaly. Rok 2026 patří dobrovolníkům

Eliška Mezerová studuje všeobecné lékařství a ve spolku Medici na ulici poskytuje s dalšími zhruba padesáti studenty zdravotní péči lidem bez domova v Brně. Zájem mediků je tak velký, že spolek musí dobrovolnictví přibrzďovat: po každém náboru se hlásí dalších dvacet až třicet studentů a každý si smí zapsat nejvýše dvě služby měsíčně.

Během jedné služby tým potká kolem deseti lidí bez domova, asi pět z nich ošetří komplexněji, nejčastěji jde o chronické rány na nohou.

Medici na ulici praktikují obor, kterému se říká pouliční medicína. Vznikl v devadesátých letech ve Spojených státech, kde si lékaři všimli, že část pacientů se do nemocnice nikdy nedostane, ať už kvůli chybějícímu pojištění, nebo nedůvěře ve zdravotnický systém.

„Pacienti nedocházejí do nemocnice, tak nemocnice tak trochu přichází za pacienty,“ vysvětluje Eliška Mezerová v Reparátu. V Česku se konceptu podle ní zatím ujali jen studenti medicíny a zdravotnických oborů. S tím, jak lékaři stárnou a zapracovávají se ve svých oborech, jejich zájem o dobrovolné poskytování péče podle Elišky Mezerové slábne. Na vině je především časové vytížení, ale i postupné pracovní vyhoření.

Vlastně mi to čas dává

Časová náročnost přitom bývá hlavní argument proti dobrovolnictví, u studentů medicíny dvojnásob. Většině mediků ve spolku stačí na dobrovolnictví tři až šest hodin měsíčně. „Není to něco, co by mi čas bralo. Vnímala jsem to vždycky spíš jako něco, co mě nabije energií, díky které se pak učím mnohem efektivněji. Vlastně mi to naopak čas dává,“ říká Mezerová.

Čtěte také

Nebát se, získat financování a vyrazit do světa. Jak se studuje na prestižních univerzitách ve světě

Další pohled na možnosti dobrovolné práce nabízí Eva Předotová, vedoucí služeb Diecézní charity České Budějovice, jejíž dobrovolnické centrum funguje už dvacet let. Vzniklo po povodních v roce 2002 a zaměřuje se na celé spektrum potřebných lidí.

Eva Předotová páruje dobrovolníky s konkrétními klienty: děti z chudších rodin získají dospívajícího kamaráda na doučování a kroužky, senioři společnost na procházky nebo čtení. Kolik času kdo věnuje, nechává charita na samotných dobrovolnících a hlídá spíš, aby se nepřetěžovali. „Drobností, jako je půl hodina vašeho času, uděláte někomu neuvěřitelnou radost a motivujete ho k dalším životním posunům,“ shrnuje Eva Předotová.

Plány A, B, C, D

Limity dobrovolnictví zná ze své dvacetileté praxe Lejla Abbasová, známá moderátorka a zakladatelka nadačního fondu Asante Kenya. Ten podporuje projekty v Keni a aktuálně spolupracuje s odlehlou masajskou komunitou na keňsko-tanzanské hranici.

Čtěte také

Jak učit ve škole mladé lidi pracovat s financemi a kriticky přemýšlet o radách finfluencerů?

Ona sama začala dobrovolničit ve 13 letech. Dnes je mimo jiné ambasadorkou Cílů udržitelného rozvoje OSN pro Českou republiku a patronkou programu DofE. Zaštiťuje také dobrovolnický program festivalu Open House Praha, což je jedna z největších dobrovolnických akcí v Česku.

Neplacené dobrovolnické aktivity, kterým se Lejla Abbasová věnuje nebo je podporuje, tvoří v porovnání s těmi komerčními prý nadpoloviční většinu jejího pracovního času.

Jaké limity přináší spolupráce s dobrovolníky? Podle Lejly Abbasové od nich člověk nemůže vyžadovat víc, než kolik času a energie dokážou sami dát. „Často se stane, že člověk přecení svoje síly a neuvědomí si, že organizace na něj spoléhá a nemá žádnou záložní variantu,“ popisuje Abbasová. V takovém momentě musí jako organizátorka aktivovat plán B – ale někdy také C, D, případně další záložní varianty.

Odměnou jsou jí podle jejích slov lidé, které by jinde nepotkala: „V mém osobním prostoru není vůbec nikdo, koho bych neznala skrze svoji neziskovku, včetně mého partnera,“ říká v podcastu Reparát.

Věděli jste, že dobrovolníci provozují i vlastní aerolinky? O jaké dobrovolnické aktivity mají lidé největší? Jak hledat hranici mezi spoluprací s dobrovolníky a jejich přílišným vytěžováním? A kde si sami můžete vyzkoušet dobrovolničení, případně získat pomoc s rozjezdem vlastního dobrovolnického projektu?

Poslechněte si celou debatu natočenou s účastí publika v Domě zahraniční spolupráce a také praktické tipy na dobrovolnické aktivity a vlastní projekty s vedoucí oddělení Evropského sboru solidarity Annou Machovou.