Zapojí se i naši představitelé do debaty o příštím rozpočtu Evropské unie?

Taková nedbalost by se mohla příštím členům unie vymstít. Příkladem je zpráva, kterou nechala v minulých letech česká média i politici většinou bez povšimnutí. Skupina expertů na objednávku předsedy Evropské komise Romana Prodiho vypracovala rozbor nynější skladby unijního rozpočtu a navrhla v ní radikální změny. Leckteří nynější členové dali nahlas najevo svou nemilost. Novice ze střední a východní Evropy nebylo slyšet.

Taková absence názorů je překvapivá, vezmeme-li v potaz, o čem to experti na popud Prodiho uvažovali. Vždyť předmětem jejich analýzy, aniž to bylo řečeno nahlas, byl výhled na rozpočet unie v letech 2007 až 2013. To může zemím, které ještě před několika měsíci na konci loňského roku v Kodani dojednávaly detaily podmínek svého vstupu do unie, připadat vzdálené. Jenže rozpočtový rámec do roku 2006 je už dán a byl to ostatně on, který vymezoval manévrovací možnosti v Kodani. Proto až debata nad příštím rozpočtovým rámcem bude tím okamžikem, kdy desítka nováčků bude moci plně uplatnit a hájit své zájmy. A proto při všem, co se této debaty týká, by měli nováčci jak natahovat uši, když si spočítají všechna pro a proti, tak také dát najevo svůj názor.

S čím tak převratným Prodim objednaní experti vlastně přišli, že to komisař Michel Barnier, původem Francouz, označil za naprosto nerealistické? Sedm nezávislých ekonomů řeklo nahlas jen to, co již leckoho napadlo při pohledu na skladbu unijního rozpočtu. Jak to, že takřka polovinu výdajů spolkne kapitola, která se týká sektoru, v němž je oficiálně zaměstnáno zhruba 3 až 5 procent produktivního obyvatelstva? Dávat tolik peněz na sektor, který je na ústupu, není normální, říká studie expertů. Proto jeden z jejích závěrů zní: "Ve své současné podobě je rozpočet historickým reliktem. Výdaje, příjmy a způsob rozdělování ve svém souhrnu neodpovídají současnému a budoucímu stavu evropské integrace".

Potvrdilo se, že mnohdy nejvíce rozruchu vyvolá někdo právě tím, že řekne nahlas názor, který se jiní dlouhou dobu neodvažovali nahlas vyslovit. O to více zarážející je mlčení deseti nováčků, když Prodiho experti spolu s kritikou přebujelé společné zemědělské politiky doporučili, aby se více peněz dostalo chudším, to jest podprůměrným regionům v unii, k nimž, v našem případě s výjimkou Prahy, patří celá Česká republika.

Zpráva 7 výslovně říká, že do chudších regionů by měla jít třetina výdajů, aby se zmenšil rozdíl jejich úrovně od průměru v celé unii. A proč by deset nováčků nemělo zatleskat nápadu, že jedna pětina výdajů by měla jít do " restrukturalizačního fondu" tedy na to, aby ti zaměstnanci, kteří přišli o práci, získali novou kvalifikaci? Tedy opět návrh podpořit řešení problému, který tíží, a ještě bude tížit právě země střední a východní Evropy.

Nedá příliš námahy pochopit, proč Prodim objednaní experti vyvolali hněv například ve Francii, k jejímž farmářům směřuje největší díl z peněz určených na společnou zemědělskou politiku. Přesto ani na ně nebylo v návrhu, který mnohým připadá revoluční, zapomenuto. Podpora zemědělců by se podle studie měla vrátit do členských států, což by znamenalo, že většině peněz posílaných z Paříže do Bruselu a potom třeba sedlákům do Bretaně či do Normadie by se ušetřil kus cesty po Evropě.

Jen by bylo více vidět, že takřka všechna francouzská eura s unijní mašličkou putují opět do francouzských kapes. Ve Sněmovní ulici či ve Strakově akademii a koneckonců i mezi novináři možná převládá chuť nad podobnými disputacemi mávnout rukou. Vždyť když vyvolaly tolik odporu, proč si jimi lámat hlavu? Ti, co dávají pozor, jak to v unii chodí, již nějaký čas upozorňují, že startovní výstřel debaty o rozpočtu unie pro léta 2007 až 2013 zazní už letos. Loni v prosinci v Kodani se dalo jednat už jen o tom, co bylo do značné míry dáno.

Bylo by chybou ve chvíli, kdy vstupujeme do unie, propást příležitost říci a prosazovat svůj názor, když už se můžeme podílet na debatě, která bývá nejsložitější. Totiž na debatě o penězích.