Zanzibar je zvláštním místem plným protikladů

Pocit ukřivděnosti vůči mocnější pevnině je už dlouho jedna z běžných antipatií obyvatel Zanzibaru, který přesně řečeno tvoří dva větší ostrovy a řada menších. Říjnové volby autonomního parlamentu a prezidenta anulovaly úřady nejspíš kvůli historickému vítězství opozice. Od té doby je souostroví ve stavu hluboké politické krize. Ta způsobila i dočasný úbytek zahraničních turistů, kteří začali na Zanzibar ve větší míře jezdit začátkem 90. let.

Ostrovní země v Indickém oceánu byla po staletí velkým trhem s kořením, ale i otroky. I dnes je zvláštním místem plným protikladů. Přirozeně v něm dál žije kosmopolitní město s arabskými, africkými, indickými i evropskými vlivy, a vedle něj chudobný, konzervativní venkov, který de facto začíná už kousek od centra toho města.

Na Zanzibaru vedle sebe existují rybáři používající stejné metody lovu jako v minulých staletích i mladíci závislí na tvrdých drogách, kteří doplatili na strategickou polohu ostrova. Mešity bývají při modlitbách plné asketicky oblečených a vážně se tvářících mužů. Nedaleko modliteben přitom křepčí na plážových večírcích zlatá mládež z celého světa. Turisté si s kulturními rozdíly a protiklady nemusejí dělat starost, pro podnikatele v zanzibarském turismu jsou ale tyto věci zásadní.

„Všechno, od životního stylu po podnikání, tady může přinést ve srovnání s Evropou víc zisků, ale i ztrát. Byznys je tu v něčem jednodušší a v něčem zase mnohem obtížnější a nákladnější. Např. náklady na údržbu jsou neuvěřitelně vysoké. Pracovní síla je zase výrazně levnější. Ale zase, srovnatelnou restauraci v Evropě utáhne 6-8 zaměstnanců. My jich potřebujeme přes dvacet,“ popisuje svůj zanzibarský podnik, vyhlášenou pizzerii La Taverna ve Stone Townu, Ital Matteo.

Všechno, od životního stylu po podnikání, tady může přinést víc zisků, ale i ztrát|foto: Jan Prokeš

„Místní lidé jsou v praxi méně flexibilní, fixují se na zaběhnuté úkony. Kuchaři tady ve škole trénují přípravu jídla pro bufet. My jsme je nesnadně přeškolili na „menu a la carte“. Když jsme ale výjimečně o vánocích udělali zase bufetovou nabídku, byl to velký problém. Taky zásobování restaurace je komplikované. Řada věcí je dražší, protože jsme na ostrově. Nabídka je omezená a zdravotní normy chabé. Často musíme odmítat ryby z trhu nebo opakovaně zmrazované hovězí...“

Daně odváděné do státní kasy nejsou příliš poznat na kvalitě veřejných služeb. Autonomní vládě je sice třeba přiznat k dobru, že letos začala vyplácet alespoň skromnou penzi všem seniorům, což je v Africe unikát. A od příštího roku má zdvojnásobit minimální mzdu ve veřejném sektoru. Chybějící chodníky nebo nedostatek pouličního osvětlení v ostrovní metropoli ale pociťují i turisté.

„Spoustu nádherných staveb, mix kultur, co dům to unikát. A to mě překvapilo, jako výtvarkářku, opravdu moc. Jenom se člověk prostě musí připravit na to, že musí denodenně smlouvat a bojovat. Najít někoho, kdo vám ze začátku třeba pomůže, a až půjdete na market, tak tam se prostě nedat. Je to ráj pro toho, kdo nechce potkávat turisty. Protože ve spoustě zemích narážíte na davy turistů. A tady ne. Ani Tanzanie ani Zanzibar nejsou prostě připraveny pro turisty,“ dodává turistická delegátka Kateřina.