Zambie v sousedství problémů

4. červen 2008
Sedmý světadíl

Diktátor Robert Mugabe je člověk, který se stará o "věhlas" Zimbabwe. Sousedem Zimbabwe je však Zambie, která je možná stejně zajímavá, ale rozhodně ne tolik známá. Přitom se tu vyřezávají světoznámé masky, těží se množství nerostných surovin, fungují zde rozsáhlá safari a procházeli tudy velcí cestovatelé 19. století.

Zambie je krásná země, na hraniční řece Zambezi má výrazné přírodní scenérie. Nejvýraznější z nich jsou Viktoriiny vodopády, pojmenované podle slavné britské panovnice. Spadají 100 metrů do údolí, a vytvářejí tak obrovské přírodní divadlo. I jezero v proláklině Kariba vytváří 280 kilometrů dlouhou vodní plochu. Podobně působivé je to u velkých savan a mnoha národních parků jako Kafue nebo Lukusuzi, plných zeleně a zvířat, které lze poznat jen na safari: volně se pohybující sloni, žirafy či lvi. Zambie sice leží blízko rovníku, ale v průměrné výšce nad tisíc metrů nad mořem, takže podnebí je spíš mírně teplé, jen v údolích tropicky horké.

Území Zambie bylo dlouho osídlené řídce, přitom bantoidní kmeny se tam začaly stěhovat výrazně až v 17. století. A pokračují v tom vlastně až dosud. Až hluboko do 19. století se vůbec nevědělo, jak území Zambie vypadá. Téměř celá Afrika už byla dávno objevená, dokonce i velké pouštní oblasti Sahary už byly poměrně známé, ale zde ještě žily divoké kmeny. Roku 1855 se sem přes pralesy a divoké savany probojoval skotský cestovatel David Livingstone, který tak dal možnost rozšíření vlivné britské říše.

Chvíli po něm se neznámým územím protloukal i náš známý lékař a dobrodruh Emil Holub, který zde kromě jiného objevil nové africké kmeny, jako byli známí Mašukulumbové. Jeho svědectví pak inspirovalo mnoho českých cestovatelů a etnografů, kteří poznávali nejen černý kontinent. V patách Livingstonovi mířili prospektoři Cecila Rhodese, díky kterým se nově vytvořená "Severní Rhodesie" stala soukromým majetkem jeho společnosti. Začal tu ve velkém dobývat nerostné suroviny a nechal taky usazovat britské zemědělské osadníky.

Později se ale území z obranných důvodů stalo britským protektorátem, který se měl stát spojnicí, díky níž by se území od Egypta až do Jižní Afriky mohlo stát "jednolitým". Nakonec se projevovila touha spojit území Zambie s Jižní Rhodesií-Zimbabwe, to však už nevyšlo. Ukázalo se ale, že zásoba surovin je skutečně obrovská. Okolo měst Ndola a Kitwe vzniklo několik měst se statisíci obyvatel, kde se těžila a těží měď, jejíž zásoby ale budou vyčerpány roku 2010. Nahradí ji však zinek, olovo, stříbro, zlato a uhlí.

Roku 1964 získala Zambie úplnou nezávislost a poměrně brzy se přidala mezi státy socialistické soustavy. Privatizace státních podniků začala postupně až v 90. letech a pokračovala do roku 2000. Od té doby dochází k velkému přesunu obyvatel ze zambijského venkova do měst, ale taky za pracovními možnostmi ze Zambie do Jihoafrické republiky. Nyní je ale pohyb opačný z politických důvodů, statisíce obyvatel Zimbabwe utíkají před bídou a hladomorem do všech okolních států. A tisíce vyhnaných bílých farmářů, kteří si založili podniky za hraniční Zambezi, ohromně a profesionálně posílili v Zambii pěstování kukuřice, tabáku, cukrové třtiny i luštěnin. Nikdo si ale asi dlouho neporadí s velkým rozšířením onemocnění AIDS, které se dotýká hlavně střední generace, tedy pracovně činných obyvatel. Přesto může Zambie vytvořit bohatší stát, který má dobré východisko díky snášenlivé a na africké poměry pragmatické vládě.

Seriál Stereotypy vysíláme v magazínu o světě, jeho rozmanitosti a problémech Sedmý světadíl.

autor: David Ašenbryl
Spustit audio