Zakrňuje v důsledku používání GPS náš přirozený orientační smysl?

Zakrňuje v důsledku používání nejrůznějších navigačních pomůcek náš přirozený orientační smysl? Tuto otázku si na svých stránkách pokládá německý deník Süddeutsche Zeitung. A uvádí následující příklad – událost, která se skutečně stala:

Je Štědrý večer roku 2014. Mladá žena z Frankfurtu nad Mohanem ze svého auta volá policii. Je naprosto zoufalá, protože s vozem uvízla v bahně. Někde uprostřed lesa. Zavedla ji tam navigace.

A kde přesně že se řidička nachází? Neví, je už tma a ona ztratila veškerý orientační smysl. Záchranáři ji naleznou až o čtyři hodiny později, za použití deseti vozidel a speciálního zařízení pro určování polohy mobilního telefonu.

Takové příběhy už určitě slyšel každý z nás. Jednou je to důchodce, který se svým autem namísto u kýženého cíle skončí v Rýnu. Jindy si to řidič náklaďáku uhání místo do Polska do Makedonie.

A kdo za to může? Vždycky „ta zatracená navigace“. Smějeme se, nadáváme a jsme zajedno v tom, že je to prostě jen „hloupá technika“.

Čtěte také

„Jak je ale možné, že skutečnost, že jedeme po zjevně úplně špatné trase, zjistíme vždy tak pozdě? Ztrácíme moderními GPS navigačními systémy svůj přirozený orientační smysl? A pokud ano, co proti tomu lze dělat?“ zamýšlí se Süddeutsche Zeitung a konstatuje, že ani odborníci neznají na tyto otázky jednoznačnou odpověď.

Nobelovu cenu za medicínu loni obdrželi britský neurolog John O´Keefe a norský vědecký pár May-Britt Moserová a Edvard Moser.

Je jisté, že bez navigačních zařízení už dnešní svět nemůže existovat

O´Keefe už v roce 1971 objevil tak zvané „místové neurony“, které se nacházejí v oblasti mozku zvané hipokampus.

Sledoval tehdy potkany v uzavřeném prostoru a zjistil, že vždy, když se hlodavci zdržovali na určitém místě, se v jejich mozku aktivovaly specializované buňky.

O´Keefe z toho vyvodil, že zvířata mají v mozku jakousi „vnitřní mapu“ svého bezprostředního okolí, podle které se orientují.

O několik desetiletí později na práci britského odborníka navázali norští manželé Moserovi. V mozku hlodavců objevili tak zvané „mřížkové buňky“, tedy neurony, které fungují jako jakési souřadnice pro „vnitřní mapu“.

Čtěte také

Pokud výsledky těchto objevů přeneseme z potkana na člověka, potom to podle Süddeutsche Zeitung znamená zhruba následující:

Ve chvíli, kdy navštívíme nové město, automaticky si v mozku uložíme jeho „vnitřní mapu“. Při své příští cestě bychom tedy čistě teoreticky neměli nepotřebovat žádný plán města.

Vědci se snaží vyvinout GPS zařízení, které by lidem pomáhalo znovu objevit – nebo aktivovat – jejich zdánlivě ztracený smysl pro orientaci

Přesto ale čím dál méně lidé spoléhá na své vrozené schopnosti a raději zapínají GPS. Trpí tím náš smysl pro orientaci? Dirk Burghardt, profesor kartografie na Technické univerzitě v Drážďanech, je přesvědčen, že ano.

„Ten, kdo se dlouho projíždí městem se zapnutou navigací, si v mozku nevytváří žádné mentální mapy,“ tvrdí tento odborník. A používání přístrojů s GPS navigací podle něj tento efekt ještě zesiluje. Neukazují totiž během navigování celkový náhled.

Konkrétní dopady používání navigačních systémů na člověka se už v roce 2007 rozhodl prozkoumat psycholog Stefan Münzer.

Do zoologické zahrady v německém městě Saarbrücken vyslal dvě skupiny dobrovolníků – ta první byla vybavena navigací, ta druhá tradiční mapou.

Čtěte také

Po této procházce Münzer účastníkům experimentu promítl fotografie z procházky s tím, aby jednotlivé snímky přiřadili k odpovídajícím místům na plánku města.

Asi nepřekvapí, že uživatelé mapy tento úkol zvládli výrazně lépe než jejich kolegové s navigací.

Jak znovu aktivovat náš orientační smysl? Stačí vypnout navigaci a otevřít mapu

Tím ovšem pokus nekončil. Stefan Münzer následně všechny dobrovolníky provedl po areálu univerzity v Saarbrückenu.

Dal jim přitom k dispozici různé typy navigačních zařízení a následně je požádal, aby z hlavy nakreslili plánek cesty, kterou ušli. A výsledek?

Ty osoby, které měly k dispozici nejjednodušší systémy ukazující jen základní informace, nakreslily ty nejlepší mapky.

Naopak ti, na jejichž navigacích se zobrazoval také reklamní obsah, jako restaurace, bary, banky a čerpací stanice v okolí, jako by ztratili smysl pro orientaci.

Čtěte také

Je jisté, že bez navigačních zařízení už dnešní svět nemůže existovat. Zároveň jsou ale odborníci zajedno, že častým užíváním nejrůznějších minipočítačů otupuje naše schopnost vlastního uvažování.

V jistém smyslu je navigaci možné srovnat s kapesní kalkulačkou – také jejím používáním postupně ztrácíme schopnost provádět z hlavy základní počty.

Ve chvíli, kdy navštívíme nové město, automaticky si v mozku uložíme jeho „vnitřní mapu“. Při své příští cestě bychom tedy čistě teoreticky neměli nepotřebovat žádný plán města

Sara Fabrikantová, profesorka na Geografickém institutu Curyšské univerzity přirovnává používání elektronických kartografických pomůcek k používání berlí:

„Člověk si na pomůcku zvykne a najednou bez ní není schopen fungovat,“ tvrdí tato odbornice.

Dokazují to podle ní například experimenty s mladými Inuity, kteří se už bez navigace neumějí orientovat v oblasti „věčného ledu“. Generace jejich rodičů přitom tuto schopnost ještě měla.

Vědci se proto snaží vyvinout GPS zařízení, které by lidem pomáhalo znovu objevit – nebo aktivovat – jejich zdánlivě ztracený smysl pro orientaci.

Čtěte také

Na univerzitě v německém Münsteru už proto vznikla aplikace pro chytrý telefon, která ukazuje jen minimalistickou, spíše schematickou mapu, na které je velmi málo symbolů a textu.

O tento projekt však zatím neprojevil vážný zájem žádný výrobce navigačních zařízení.

Právě podobné aplikace by mohly být způsobem, jak znovu aktivovat náš orientační smysl.

„Existuje však ještě jeden, mnohem jednoduší způsob: Prostě vypnout navigaci a otevřít mapu. A snažit se – pokud možno – neskončit v Rýnu,“ doporučuje deník Süddeutsche Zeitung.

Zpracováno ze zahraničního tisku.

autor: Šárka Daňková
Spustit audio