Zákopové umění 1. světové války vznikalo z hladu. Dnešní trench art zútulňuje bydlení vojáků
Nejen prstýnky z granátů a nábojnic, ale i křížky a zapalovače. Zákopové umění, tedy trench art, jsou i vázy nebo džbány na pivo z velkých střel, kresby či sošky. Jak vypadalo zákopové umění před sto lety v čase nejkrutějších bojů velké války a jak vypadá dnes?
Evropa před sto lety touto dobou krvácela. Během nejstrašnější bitvy velké války na Sommě zahynulo přes milion vojáků, což je dechberoucí počet i dnes. Na Sommě proti sobě bojovali Britové a Francouzi proti Německému císařství. V západní Evropě je výročí věnováno daleko více pozornosti.
Ještě méně se mluví o tom, že odvedenci v 1. světové válce nejen bojovali a umírali. Vytvářeli také svérázné artefakty, jež se označují jako zákopové umění, anglicky trench art. Z materiálů posbíraných na bojišti vzniklo množství děl, od zcela jednoduchých po důmyslná a i umělecky hodnotná.
Počátky trench artu lze datovat do doby napoleonských válek a možná i dál do historie. Nejčastěji se zákopové umění spojuje právě s 1. světovou válkou. „Nikdy předtím a už nikdy potom totiž neodešlo na fronty tolik uměleckých řemeslníků,“ říká Petr Bjaček, kurátor sbírek Vojenského historického ústavu Praha.
Trench art nevznikal pouze v zákopech. Toto svérazné umění se rodilo i v zázemí a v zajetí. Velmi blízko k němu mají také předměty vytvořené ve vězeních či koncentračních táborech. Zatímco český trench art pochází z větší části od vojáků, v západní Evropě je přijímáno jako fakt, že autory většiny artefaktů byli civilisté.
Ve Vojenském historickém ústavu Praha se dají najít křížky, prstýnky z hliníku, ale i z koňských žíní, zapalovače, tabatěrky, penály, dřevěné příbory nebo legionářský ešus ze Sibiře ozdobený rytinou. Nechybí práce cizelérů na typických vázách z velkých střel, hrací karty či šachy.
Šťouchadlo na brambory a lustry z nábojnic
Proč to všechno vznikalo? Za velké války možná překvapivě nikoli na památku či ze stesku po domově, ale pro peníze a z hladu. Rakouští vojáci trpěli nedostatkem a klíčový byl zisk - tedy bylo třeba vyrobit něco, co se dalo prodat.
Jak vypadá zákopové umění dnes? Specifické tvorbě se věnují i současní čeští vojáci na zahraničních misích. Pro VHÚ to dokumentuje major Jiří Plescher, který opakovaně působil na Balkáně nebo v Afghánistánu. Podle Pleschera je těžké dnešní trench art srovnávat s 1. světovou válkou. Vojáci dnes hlady netrpí a nemusí si přivydělávat. Na Balkáně si vojáci vyrobili třeba šťouchadlo na brambory. V afgánském Lógaru vznikly dva lustry z nábojnic. Podle Jindřicha Pleschera si Češi na misích chtějí vylepšovat své jednoduché příbytky. Prostor k odpočinku v Logaru si vyzdobili a opatřili nápisem „Vinný sklípek“.
Stejně jako v minulosti se mezi vojáky pěstuje i živá hudba. K písni „Z Opavy, z Opavy“ od Ivana Mládka vznikl v Afghánistánu nový text. Humorně a s použitím vojenského slangu popisuje cestu „housenky“ (menší kolony) ze základny Shank do blízkého městečka.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
