Zákopové umění 1. světové války vznikalo z hladu. Dnešní trench art zútulňuje bydlení vojáků

18. listopad 2016
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Kalamář, křížek a soška vojáka

Nejen prstýnky z granátů a nábojnic, ale i křížky a zapalovače. Zákopové umění, tedy trench art, jsou i vázy nebo džbány na pivo z velkých střel, kresby či sošky. Jak vypadalo zákopové umění před sto lety v čase nejkrutějších bojů velké války a jak vypadá dnes?

Evropa před sto lety touto dobou krvácela. Během nejstrašnější bitvy velké války na Sommě zahynulo přes milion vojáků, což je dechberoucí počet i dnes. Na Sommě proti sobě bojovali Britové a Francouzi proti Německému císařství. V západní Evropě je výročí věnováno daleko více pozornosti.

Ještě méně se mluví o tom, že odvedenci v 1. světové válce nejen bojovali a umírali. Vytvářeli také svérázné artefakty, jež se označují jako zákopové umění, anglicky trench art. Z materiálů posbíraných na bojišti vzniklo množství děl, od zcela jednoduchých po důmyslná a i umělecky hodnotná.


Počátky trench artu lze datovat do doby napoleonských válek a možná i dál do historie. Nejčastěji se zákopové umění spojuje právě s 1. světovou válkou. „Nikdy předtím a už nikdy potom totiž neodešlo na fronty tolik uměleckých řemeslníků,“ říká Petr Bjaček, kurátor sbírek Vojenského historického ústavu Praha.

Trench art nevznikal pouze v zákopech. Toto svérazné umění se rodilo i v zázemí a v zajetí. Velmi blízko k němu mají také předměty vytvořené ve vězeních či koncentračních táborech. Zatímco český trench art pochází z větší části od vojáků, v západní Evropě je přijímáno jako fakt, že autory většiny artefaktů byli civilisté.

Ve Vojenském historickém ústavu Praha se dají najít křížky, prstýnky z hliníku, ale i z koňských žíní, zapalovače, tabatěrky, penály, dřevěné příbory nebo legionářský ešus ze Sibiře ozdobený rytinou. Nechybí práce cizelérů na typických vázách z velkých střel, hrací karty či šachy.

Šťouchadlo na brambory a lustry z nábojnic

Robert Čihař, autor textu písně Ze Shanku, druhý zprava

Proč to všechno vznikalo? Za velké války možná překvapivě nikoli na památku či ze stesku po domově, ale pro peníze a z hladu. Rakouští vojáci trpěli nedostatkem a klíčový byl zisk - tedy bylo třeba vyrobit něco, co se dalo prodat.

Jak vypadá zákopové umění dnes? Specifické tvorbě se věnují i současní čeští vojáci na zahraničních misích. Pro VHÚ to dokumentuje major Jiří Plescher, který opakovaně působil na Balkáně nebo v Afghánistánu. Podle Pleschera je těžké dnešní trench art srovnávat s 1. světovou válkou. Vojáci dnes hlady netrpí a nemusí si přivydělávat. Na Balkáně si vojáci vyrobili třeba šťouchadlo na brambory. V afgánském Lógaru vznikly dva lustry z nábojnic. Podle Jindřicha Pleschera si Češi na misích chtějí vylepšovat své jednoduché příbytky. Prostor k odpočinku v Logaru si vyzdobili a opatřili nápisem „Vinný sklípek“.

Stejně jako v minulosti se mezi vojáky pěstuje i živá hudba. K písni „Z Opavy, z Opavy“ od Ivana Mládka vznikl v Afghánistánu nový text. Humorně a s použitím vojenského slangu popisuje cestu „housenky“ (menší kolony) ze základny Shank do blízkého městečka.

Karty, jejichž původ je (výjimečně) znám
autoři: luv , sch
Spustit audio