Zákonné limity pro čištění odpadních vod jsou u nás příliš měkké, tvrdí hydrobiolog Rosendorf

„Dříve byly populace mnohem menší a systém vypouštění odpadních vod fungoval na odlišném principu,“ vysvětluje ve Studiu Leonardo hydrobiolog Pavel Rosendorf z Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka.

Neexistovaly přímé výústi do potoků či jezer, ale splašky tekly po ulicích. „Také se využívaly systémy suchých záchodů nebo hnojišť. My jsme ale systém zdokonalili zavedením čištění v čistírnách odpadních vod a vypouštění kanalizacemi, někdy i bez čištění, do řek a jezer.“

Aktuální téma je i znečištění mikroplasty, které se řeší i na úrovni Evropské unie či světa, ale je otázka, jestli je to problém, nebo není.
Pavel Rosendorf

„Obecně můžeme rozdělit znečištění na klasické, které souvisí s běžnými odpadními vodami, tedy organické znečištění a živiny. Vedle toho můžeme uvažovat znečištění různými specifickými látkami z průmyslu, které mohou být velmi závažné a nebezpečné.“

Čtěte také

Za znečištění ovzduší můžou také domácí čisticí prostředky, Británie zvažuje další kroky

A pak ještě existuje řada nových látek a další nové se objevují. „Například léčiva, která se hojně využívají a tak i hojně vyskytují ve vodách, ale i pesticidy, které přicházejí především ze zemědělství.“

V zemích vyspělého světa jsou státy, které jsou v čištění odpadních vod na špičkové úrovni. „A i z pohledu politické reprezentace toto téma dobře prosazují a uplatňují. Pak jsou státy, které jsou na tom trochu hůře: ty uplatňují základní principy a nejsou moc progresivní.“

Jestli čistírny odpadních vody budou čistit lépe, je na jejich dobré vůli

„Česka republika na tom není rozhodně s technologiemi čištění odpadních vod špatně. Máme mnoho velmi dobrých specialistů, technologů, kteří se tím zabývají na špičkové úrovni... Zádrhel je legislativa a schopnost zaplatit za efektivní čištění.“

Právní úprava ale existuje: jde o vládní nařízení, které upravuje emise a imisní limity ve vodách domácích, komunálních i průmyslových odpadních vod. „Tato určuje, jaké množství a v jakých koncentracích můžeme vypouštět.“

Zádrhelem je, že limity jsou nastaveny velmi benevolentně, zejména u některých látek, které způsobují problémy životnímu prostředí, jsou tyto cíle nastaveny měkce. Jsme tedy technologicky schopni dosáhnout vyšších účinností při čištění, ale nevyužíváme je.
Pavel Rosendorf

Ukazatel, který může dokumentovat současný stav v Česku, je fosfor. „Jsme schopni velmi dobře v čistírně odpadních vod fosforu redukovat, ale legislativa nám dává mantinely, ve kterých se provozní společnosti pohybují.“

„Ale velkou roli hraje finanční otázka, tedy jakési vícenáklady na dodatečné a lepší čištění... To, jestli čistírny odpadních vod splní více, než žádá standard, je jejich dobrá vůle, nikoliv povinnost,“ konstatuje hydrobiolog Pavel Rosendorf.