Zákon v Libanonu promíjí znásilnění výměnou za svatbu s obětí. Parlament ho chce zrušit

Článek 522 libanonského zákoníku v současné době umožňuje stažení obvinění vůči někomu, kdo znásilnil, unesl nebo sexuálně zneužil svoji oběť za podmínky, že se s ní ožení. Zrušení článku ale stále může trvat dlouhé měsíce, informuje katarská televize Al Džazíra.

„Je velmi obtížné stanovit přesný počet žen, kterých se zákon dotkl. Je ale velmi pravděpodobné, že v případech, kdy zná oběť násilníka, například pokud je to bratranec nebo soused, tlačí komunita na ženu, aby akceptovala nabídku k sňatku,“ říká Roula Masriová z místní nevládní organizace hájící ženská práva ABAAD.

Dávný zákon přijatý v dobré víře

Pachatelům znásilnění hrozí podle libanonského práva trest odnětí svobody až do pěti let. Navrhované změny zákona by zvedly maximální sazbu na sedm let a změnily klasifikaci na zločin proti ženám. „Současný zákon totiž neoznačuje násilníka za kriminálníka. Takový čin přitom může způsobit psychické trauma a dlouhodobě zničit sexuální i reprodukční zdraví oběti.“

Podle policejních statistik dochází v Libanonu ke čtyřem znásilněním týdně, mnoho znásilnění ale oběti ani nenahlásí, ať už ze strachu nebo z nedůvěry v soudní systém. Hanba a stigma, které padá na oběť, ženy odrazuje a navíc vyvolává v pachatelích pocit beztrestnosti.

„Znásilněné ženy a dívky – zvláště ty, které byly panny – jsou považovány za neprovdatelné. Zákonodárci tak kdysi měli pocit, že když nabídnou oběti možnost vzít si pachatele, pomohou ji tak lépe ochránit a zabezpečit. To je ale velmi patriarchální představa. Ve skutečnosti tak zákon podněcuje pachatele k činu. Umožňuje mu totiž, aby si vynutil svatbu s někým, kdo o něj nestojí,“ vysvětluje Rothna Begumová z organizace Human Rights Watch.

Logo|foto:Český rozhlas

Begumová označuje článek zákona za relikt minulosti. Zdůrazňuje, že ačkoli mohou zastánci věřit, že tímto způsobem ženy a dívky chrání, ve skutečnosti dělají pravý opak.

Policisté znásilněným nevěří

Zrušen by podle ní měl být i zákon, který trestá cizoložství. Ten totiž opět dopadá především na ženy, neboť k odhalení často dochází až tím, že je žena viditelně těhotná.

Podle jednatřicetileté studentky Nazihy Baassirové ale ani změna zákona ve skutečnosti nic nezmění. „Jistěže je dobře, když se zbavíme takovýchto archaických zákonů, ve skutečnosti je ale problém jinde. Klíčové je, zda dokážete jako oběť znásilnění vystoupit na veřejnosti. A pokud ano, tak jak se vůči vám bude - převážně mužská – společnost chovat.“

Vedle lepšího zákona pak prý na Blízkém východě chybí sexuální výchova. Důležité je také školení policistů, protože ženy často nevěří, že jimi vznesená obvinění budou brát vážně a že soudy rozhodnou spravedlivě. „Ženy také často zostuzují jiné ženy, nepodporují se. Tyto hodnoty jsou zakořeněné v libanonské společnosti a rodině. To jsou věci, které se podpisem zákona nezmění. Zásadní proměna zabere mnoho času, možná celou generaci,“ vysvětluje Al Džazíře Baassirová.

Pro organizaci ABAAD změnou zákona nic nekončí. Roula Masriová chce nyní bojovat i za právo na interrupci, která je v Libanonu nezákonná. Chce se také věnovat případům znásilnění v manželství, které naopak není trestné. O těchto věcech totiž zatím v Libanonu rozhodují náboženské tribunály, nikoli státní soudy, uvádí televize Al Džazíra.