Zákon o rozpočtu dospěl k platnosti

22. prosinec 2004

Poslední krok k platnosti zákona o státní rozpočtu byl učiněn a na to, že právě na něm se často lámou vlády, všechno proběhlo poměrně hladce. Žádná provizoria, žádné velké otřesy vládní koalice. Sice mnozí nejsou s ním příliš uspokojeni, ale kupodivu se na tom nerozpadá žádná strana, ani nedošlo k jiným konfliktům. Jak je to možné, když i rozpočet na příští rok vykazuje poměrně závratný dluh a reformní kroky, směřující k jeho snižování, činěny zatím nejsou?

Česká vládní koalice se už tak nějak smířila s tím, že za její vlády už hlubší reformy nejsou možné. Právě ony by totiž mohly snížit deficit státních financí. Přesto strany vládní koalice rozpočet považují za reformní, neboť se deficit podle nich podařilo nejen zastavit, ale dokonce snížit. Jenže stalo se tak díky účetním postupům, nikoli díky reformám. Není zde započtena například ztráta České konsolidační agentury, po jejím započtení by se deficit opět vyšplhal nad sto miliard.

Právě prezident Václav Klaus zadlužování země dlouhodobě kritizuje a vyzývá vládu k reformám. Jenže ta není schopna se na nějakých dohodnout. Když před časem kabinet pod vedením Vladimíra Špidly sáhl k opatrným reformám, stálo to jeho předsedu křeslo. ČSSD, která před posledními volbami štědře nešetřila sliby, se i náznaku reforem brání.

Prezidentovi samozřejmě nezbylo nic jiného než se pod státní rozpočet podepsat, stěží může komplikovat vládě přijetí rozpočtu. Dlouhodobé zadlužování ale s sebou nese zvýšené náklady na dluhovou službu, ale také možné problémy při přijímání země do Evropské měnové unie. Konvergenční program má být zatím dodržen, ale jen za cenu nepříliš systémových škrtů, kterými vláda pouze hasí už doutnající požáry, místo aby preventivně odstranila jejich příčiny.

Už několikrát bylo řečeno, že hlavní problém je v systému sociálních dávek a v systému penzijním, které odčerpávají největší množství státních prostředků. Vládní koalice právě důchodový systém a přípravu jeho reformy označila za svou prioritu. Jenže také bylo řečeno, že je velmi nepravděpodobné, že by se do konce funkčního období mohlo stihnout takovou reformu jen připravit.

Vraťme se ovšem k otázce, jak je možné, že kolem rozpočtu, vykazujícím všechny náznaky dalších problémů, neprobíhá napříč politickými stranami vzrušená diskuse. Jako by se už všichni smířili s tím, že s reformami bude muset přijít po následujících volbách jiná politická síla, než jsou současné vládní strany. Na převzetí moci se připravuje opoziční ODS. Ta zjevně nyní plánuje rozsáhlý reformní program ve stylu reforem slovenských. Ve své Modré šanci počítá s rovnou daní, včetně daně z přidané hodnoty, zrušení minimální mzdy, zrušení mnoha státních fondů nebo reformou sociálního systému.

Jenže je otázka, zda-li se právě toho voličstvo nakonec nezalekne. Je totiž zajímavé, jak vysoké procento českých voličů schvaluje štědrý sociální systém, byť mnozí z něj nemají žádný prospěch, pouze vyšší daně. Mnohé návrhy ODS jdou totiž na české poměry až příliš daleko a je možné, že v praktické politice budou nakonec zeslabeny.

Všechno ale nasvědčuje tomu, že svou obtížnou cestou budou muset české státní finance teprve projít. Čím později začne, tím bude trnitější.

Spustit audio