Zakladatelka nadace Spoluživot: To, co je pro dítě z dětského domova „nejvíc“, je pro ostatní úplně obyčejné

Dětem v dětských domovech hostitelé pomáhají hlavně ukazovat jiné vzory chování, které jim při vší péči domov dát nemůže.

Čtěte také

Domy na půl cesty pomáhají dětem, co opouštějí dětské domovy

„Jde i o navázání zdravých vztahů, protože většina dětí pochází z rodin, ze kterých byly odebrány, a kde nebyla vztahovost úplně správně nastavena,“ vysvětluje. 

Většina dětí z domovů ale netrpí materiální nouzí, chybí jim podle Šindlerové  pozornost a láska jediné osoby. Sama začala do domovů jezdit s organizací Dobré víly dětem. „Dobré víly dávají dohromady dobrovolníky a pak jednou týdně jezdí do konkrétního domova.“ 

Sama měla doma už dva syny, proč ta touha pomáhat dalším dětem? „Asi to byla krize středního věku, kterou odstartovalo úmrtí mojí maminky – a přišlo to velmi brzy, protože byla hodně nemocná. To mi ale narušilo celé smýšlení o vlastním životě. V jednu dobu jsem se dokonce cítila úplně prázdná,“ popisuje začátky své pomoci. 

Čtěte také

Seriál Děcko ukazuje, že šedá zóna kolem přímé adopce skýtá prostor pro zločin, myslí si herec Ondřej Malý

„Do té doby jsem věděla, jak má můj život plynout, ale pak se to najednou změnilo. Ve stejné době jsem víc uvažovala i o výchově synů, protože ten mladší přestal po úmrtí mámy a jeho velmi blízké babičky úplně mluvit. Proto jsem začala hledat jiný typ vzdělávání a potkala – dnes kamarádku, ale tenkrát zakladatelku organizace Dobré víly dětem, která jezdila do dětských domovů. Párkrát jsem s ní jela – a už pak nikdy jezdit nepřestala,“ popisuje. 

Pomoc hostitelky

Zakladatelka nadace Spoluživot udělala ale i další krok – rozhodla se dál nepomáhat všem, jen jedinému dítěti.

„Nějaká má podstata je v tom, že mám ráda hmatatelné výsledky, něco co můžu uchopit, takže jsem si řekla, že zkusím jezdit za jediným dítětem – z té stovky, které jsem znala –, a že to bude Natálka, kterou znám od jejich 12 let,“ vzpomíná. 

Čtěte také

Když dítěti z dětského domova udeří osmnáctka, přijde volání divočiny, říká Talpa z projektu Patron Ligy otevřených mužů

„To, co je pro dítě z dětského domova ,nejvíc‘, tak to je pro nás to nejobyčejnější. Ze začátku, když už jsem Natálku měla v hostitelské péči a mohla u nás doma i přespávat, měla jsem tendence brát ji na koncerty, dělat nějaké speciální zážitky – až jsme přišly obě na to, že ,nejvíc‘ je, když sedíme na sedačce a koukáme spolu na film.“

„Nebo okamžiky, když si půjčíme od sousedky psa, když si povídáme v posteli. Běžný rodinný a láskyplný život. Zážitek je pro Natálku i to, že spolu uvaříme večeři, nebo jsme nedávno dělaly marmeládu a obě jsme od toho byly celé zaprskané,“ dodává. 

Jak Natálka vplula do rodiny a co na to sama říká? Odpovědi nabízí audiozáznam pořadu Hovory Tatiany Čabákové, poslechněte si víc.