Zakladatel public relations Bernays radil prezidentu Wilsonovi. Jeho knihu prý četl i Goebbels
„Ovlivňovat veřejné mínění znamená vytvářet souhlas.“ To napsal před mnoha lety muž, který je považován za jednoho ze zakladatelů oboru, kterému se česky říká „řízená komunikace“, ale daleko víc se pro něj vžil anglický název „public relations“.
Moderně řízená komunikace představuje celou škálu různých nástrojů, díky kterým se jednotlivci, firmy nebo i státní či mezinárodní instituce snaží budovat, udržovat a ovlivňovat vztahy s veřejností.
Práce za války
Za jednoho ze zakladatelů odvětví public relations je považován Edward Bernays (1891-1995), Američan rakouského původu. Tento zemědělský inženýr brzy rozpoznal, že spíš než ve svém oboru aktivně pracovat se mu daří o něm psát.
Čtěte také
Uchytil se v časopisu o hygieně a zdravovědě a z čirého nadšení pomohl přátelům s propagací divadelní hry, která měla nenásilnou formou bojovat proti šíření pohlavních chorob. Úspěch byl tak velký, že se Bernays záhy stal agentem řady amerických divadelníků.
Další rozměr jeho práce nabrala v letech první světové války, kdy působil ve vládním Výboru pro veřejné informace a stal se jedním z poradců prezidenta Woodrowa Wilsona. Byl to Bernays, kdo pomáhal s kampaní, která měla v Američanech vyvolat souhlas s účastí USA ve válce.
Mistr sebepropagace
Když v roce 1923 vyšla Bernaysova kniha Crystallizing Public Opinion, patrně první odborná publikace na dané téma, autor v ní podstatu řízené komunikace definoval: „Ovlivňování veřejného mínění znamená vytváření souhlasu.“ Bernaysovu knihu prý pečlivě četl i Hitlerův ministr osvěty a lidové propagandy Joseph Goebbels.
Čtěte také
Výčet úspěšných obchodních i politických kampaní, které Bernays vymyslel a realizoval, je pozoruhodný; měli bychom jej ale brát s rezervou. Bernays byl i zdatným odborníkem na sebepropagaci a mnohé z toho, co dělal, dokázal dobře „prodat“ bez ohledu na to, jaké to skutečně bylo.
Ať tak či onak, o jeho skutečném významu svědčí, že americký časopis Life označil Bernayse za jednu ze sta nejvlivnějších osobností 20. století. V pořadu Portréty se nad jeho dílem i odkazem zamýšlí historik Jan Adamec. (Repríza.)
Související
-
Jiřího Kantůrka v roce 1970 vyhodili z televize. Vrátil se jako ředitel
Šíření svobodných informací před listopadem 1989 neznamenalo jen poslech zahraničního vysílání, čtení samizdatových publikací nebo kopírování Lidových novin.
-
Olga Barényi. Zapomenutá spisovatelka s dvojí identitou
Pražské povstání má dodnes klíčové místo v českém výkladu konce války. Jenže existuje i odlišný způsob, jak může být vnímáno.
-
Jedním z nejvydávanějších polistopadových autorů byl Švandrlík. Za Černé barony sklidil i kritiku
Napadlo by vás, kdo byl po roce 1989 jedním z nejvydávanějších českých spisovatelů? Miloslav Švandrlík. Jeho Černých baronů se prodal asi milion výtisků. (Repríza.)
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
