Zakázat dětem sociální sítě? Kožíšek a Koubský: Potřebují je umět používat. Omezení obejdou

Kožíšek měl dříve ve firmě Seznam.cz na starosti mimo jiné služby, které se dají označit za zárodky sociálních sítí v Česku: portály Lidé.cz a Spolužáci.cz. Tehdy ale podle něj nikdo neznal algoritmy ani doporučovací systémy, kvůli čemuž se obsah často zobrazoval chronologicky.

Čtěte také

Zakazovat dětem sociální sítě? Holý: Pít alkohol jim také nedovolujeme, i když to někteří obchází

„Uživatelé se vyhledávali náhodně i cíleně, ale ne pomocí algoritmů. Dnešní doba je taková, že pokud dítě přijde na sociální síť, tak sama odhadne, co by mělo vidět, jaké má pocity, s kým by mělo kamarádit. Paradoxně je to třeba u služby typu Snapchat děláno tak, že i když přijde na sociální síť predátor, tak se mu snaží vyhovět a najít ideálního kamaráda,“ tvrdí Kožíšek s tím, že v tomto se sociální sítě od dob Lidé.cz nebezpečně posunuly.

„Ale co se týká rizikových jevů, kyberšikanu jsme tady měli už před 20 lety, měli jsme tady vydírání, stalking, celou řadu podvodů. To všechno zůstalo, akorát se internet zrychlil. Můžeme nahrávat větší fotky, větší soubory, můžeme mít videohovory v reálném čase. To dřív nebylo,“ porovnává v pořadu Online Plus.

Co je sociální síť?

Pod návalem rizik se dnes snaží různí politici napříč kontinenty sociální sítě omezit. Přesto ale v odborném stanovisku, pod kterým jsou podepsáni lidé z českých univerzit, nedoporučuje plošný zákaz. Důvodů je podle Kožíška řada. „Jednak zákazy nefungují,“ říká lakonicky pro Český rozhlas Plus.

„Musíme si také uvědomit, co je sociální síť,“ pokračuje s tím, že je to jakákoli služba, kde si může člověk založit profil a interagovat s ostatními. Takových služeb jsou ale podle něj na světě tisíce včetně například WhatsAppu, který v seznamu zakázaných sociálních sítí vůbec není.

Čtěte také

Měl by se v Česku zakázat dětem přístup k sociálním sítím? Poslechněte si názory koalice i opozice

„Když se podíváme, kde dnes probíhá mezi dětmi nejvíc rizikové chování, tak je to paradoxně na těch službách, které se to nařízení nechystá vůbec omezit,“ upozorňuje a doplňuje:

„Vedle WhatsAppu jsou to služby menšího charakteru, jako jsou sociální sítě typu Seznam.ek, služby jako Reddit, Telegram, případně Signal. Ve chvíli, kdy děti chtějí dělat něco nezákonného, nebo uniknout pozornosti rodičů, tak si vždy najdou nějakou menší platformu, kde spolu komunikují. A kde nalézají závadný obsah, který velké platformy dost často odstraňují nebo nezobrazují.“

Řešením ale podle něj není je na seznam jednoduše přidat, protože do definice sociálních sítí spadá jednoduše příliš mnoho služeb, včetně například Pinterestu nebo Steamu.

„Spousta online her má také sociální prvky. Když to vezmu hodně do extrému, tak i spousta e-shopů. Takže bychom museli zakázat úplně všechno a ve finále bychom dětem omezili i možnost svobodně komunikovat na internetu v různých diskuzích – základní dovednost, kterou by měly umět,“ argumentuje Kožíšek.

„Je to na hlavu“

Ani Koubský plošný zákaz z těchto důvodů nepodporuje: „Děti, o kterých tady mluvíme, jsou budoucí dospělí, kteří tohle budou muset umět. A to pokud možno podstatně lépe než současná starší generace, která neumí o sítích ani pořádně uvažovat, protože jejich základní a jedinou představou sociální sítě je Facebook. Jak se to mají naučit, když jim ten přístup zakážeme? To je úplně na hlavu.“

Čtěte také

Kanada navrhuje zákaz sociálních sítí pro děti mladší šestnácti let

„My bychom měli, když to malinko přeženu, povzbuzovat děti k tomu, aby sociální sítě používaly – ale aby je používaly inteligentně, rozumně, zpočátku pod vedením někoho zkušenějšího, zralejšího. A to se vůbec neděje. Řešit věci tím, že je plošně zakážu, když to je důležité pro život, je ptákovina,“ kritizuje návrh Koubský.

Podle agentury STEM se zákazem sociálních sítí dětem nadprůměrně souhlasí rodiče, kteří v průzkumu řekli, že u svých dětí zaznamenali nějaké psychické potíže. Uvedlo to 84 procent rodičů. Podle agentury to může souviset s tím, že online prostředí bývá označováno za jednu z nejčastějších příčin psychických problémů dětí.

Data o tom, zda ale opravdu působí psychické problémy v takovém masovém měřítku, podle Kožíška zatím nemáme.

„Chtěl bych zdůraznit, že řešíme následek. Kdo pořizuje dítěti první sociální síť nebo první telefon? Jak se poprvé dostane do online prostoru? Dost často to jsou děti ve věku dvou až tří let, kterým rodiče nebo blízcí příbuzní dali do ruky telefon, tablet, aby je možná neotravovali. Možná jim tam pustili nějakou pohádku,“ říká Kožíšek.

Už tam podle něj lze pozorovat první známky toho, že děti neodhadnou, na co se mají dívat. A měli by to být rodiče, kteří jim nastaví pravidla.

Čtěte také

Dítě vs. mobil a sociální sítě: odbornice Michaela Slussareff o ledničkovém pravidlu a limitu půl hodiny denně

Ze zkušeností z Austrálie, která zákaz jako první zavedla, ale také z českých dat víme, že děti zákazy úspěšně obcházejí.

„Z výzkumu, který jsme nedávno dělali z Univerzity Palackého v Olomouci, vyplývá, že 99 procent dětí do 13 let omezení na sociálních sítích obchází. Takže ve chvíli, kdy tady posuneme věkovou hranici, se dá předpokládat, že se děti přesunou do jiného, míň regulovaného prostředí, kde ztratíme dozor. Anebo tady vznikne šedý trh s identitami,“ varuje Kožíšek s odkazem na to, že je nejasné, jak by se vůbec věk ověřoval.

„Jestli to bude na základě biometrických údajů, je problematické, protože neexistuje žádný nástroj, který by zatím uměl rozpoznat obličej dítěte, zvlášť v době dospívání. První čísla mě naplnily spíš pesimismem. Regulace není dobrý nápad.“

Raději tlačit na platformy

Zastánci zákazu zároveň uvádějí, že cílem není úplné odstřižení dětí do 16 let od sociálních sítí, ale o vyslání signálu – tedy že se zákaz do jisté míry dodržovat nebude.

Čtěte také

Martin Fendrych: Francie chce zakázat užívání sociálních sítí dětem pod 15 let. Co naše vláda?

„To je naprosto absurdní, morálně vadné chování, které zesměšňuje pravidla a zákony,“ pozastavuje se Koubský a pokračuje:

„Tímhle způsobem se zákonná omezení používat nemají. To je nejhorší způsob. Kromě toho tam vzniká ještě prostor: Dobře, budeme to tolerovat, ale když se nám někdo nebude líbit, tak ho můžeme pomocí toho střihnout. Tohle není chování slušné demokratické země.“

Podle Kožíška by se i proto měla veřejná debata posunout: „Spíš bych tlačil na platformy, aby minimalizovaly design, který může být škodlivý. Můžou to být různé algoritmy, sbírání osobních údajů i jednání sítí, které způsobuje závislost.“

Mělo by být omezeno používání telefonů ve školách? A padá odpovědnost jen na rodiče? Poslechněte si celé Online Plus.