Zajistit obranyschopnost státu jen na dluh nelze. Do deseti let by přišel náraz na dluhovou brzdu

Česku se zatím nikdy nepodařilo naplnit závazek NATO, že jako členská země budeme dávat na vojenské výdaje alespoň dvě procenta HDP ročně. Letos vláda dala ministerstvu obrany na výdaje zhruba 155 miliard korun, což je zhruba 1,8 procenta očekávaného HDP.

Navýšit rozpočet na dvě procenta by znamenalo zvýšit samotné vojenské výdaje nejméně o zhruba 25 miliard korun. 

O tom, zda do rozpočtu ještě letos vláda sáhne, bude rozhodovat v první polovině července. Tedy v době, kdy bude znát výsledky summitu NATO v turecké Ankaře.

„Vláda bude mít všechny informace, jak si stojí spojenci, jak si stojíme my, jaká je urgence ze strany Spojených států a potom rozhodne, jestli zkusíme dosáhnout maximálního výsledku z těch současných prostředků, a nebo zda bude otevřena otázka nějakých transferů,“ tvrdí Jakub Landovský z ministerstva obrany.

Čtěte také

Dvě procenta HDP na obranu? Budeme se snažit dostat co nejblíže, ještě je před námi řada akvizic, říká ministr obrany Zůna

Obranné výdaje se podle něj případně dají plnit i prostřednictvím aliančních fondů nebo programů pomoci Ukrajině. „Všechny tyto možnosti bude mít vláda na stole a rozhodne se s ohledem na naši ekonomickou a fiskální situaci. Tedy zvolí rozumný postup, kterým naplní spojenecké závazky a neohrozí veřejné finance,“ vysvětluje Landovský. 

Každopádně jestli už letos dvě procenta HDP vydáme, nebo ne, podle něj vůbec není jisté.

„Já bych řekl, že budeme nakonec všichni rádi, pokud na tom budeme lépe než v roce 2025. Připomenu číslo schválené Aliancí pro loňský rok, a to je v přepočtu na HDP 1,85 procenta,“ říká Landovský a dodává, že ale téměř jistě už Česko bude plnit své závazky do budoucna, a to víc než dvě procenta příští rok a dle loňské dohody NATO splní i cíl zvýšit vojenské výdaje na 3,5 procenta do roku 2035.

Chybí čtvrt bilionu

Podle ekonoma Jana Pavla z Centra veřejných financí Univerzity Karlovy to pro vládu znamená, že bude muset ročně navyšovat čistě vojenské výdaje o 18 až 19 miliard ročně, tedy o 0,2 procenta HDP ročně nad hranici současných dvou procent.

Debata některých politiků o tom, jestli na to stát má, nebo ne, je podle něj nesmyslná. „Je to jenom o tom, jestli chcete peníze na obranu vynaložit a jste ochotní na to i zvýšit daně. Je to také o schopnosti si připustit, že podfinancování armády má nějaká negativa. Materiálně se to projevuje v tom, že naši vojáci, pokud by se něco stalo, tak prostě budou mít horší vybavení,“ upozorňuje Pavel. 

Čtěte také

Jakub Landovský: Poučme se u spojenců a nevymýšlejme kolo. Dvou procent na obranu lze dosáhnout za rok

Dlouhodobé podfinancování české armády už způsobilo, že její materiální vybavení je ani ne poloviční ve srovnání s Polskem a asi třetinové oproti Finsku. Za minulé roky neplnění závazků armádě tak celkově chybí přes čtvrt bilionu korun.

K argumentu, že by peníze stejně nešly využívat efektivně, Pavel říká, že když to dokáží jiné státy, Česko určitě také. Geopolitická situace je navíc vážná a v příští dekádě taková zůstane i nadále kvůli zbrojení Ruska. Přesto, že má tato země, která napadla sousední Ukrajinu, ekonomické potíže.

Zástupce náčelníka Vojenské kanceláře prezidenta republiky Otakar Foltýn upozorňuje, že i když je ruská ekonomika až patnáctkrát slabší než evropská, má přesto sílu.

„Je to velmi agresivní režim, který více než 40 procent státních výdajů utrácí na vojenské nebo bezpečnostní účely. Takže když nás tento oponent, a výslovně i Českou republiku, sám nazývá nepřítelem, nezbývá než s tím něco dělat. Rozhodně nestačí vzít to pouze na vědomí,“ připomíná. Rusko mimochodem podle údajů z roku 2024 vydávalo na zbrojení skoro sedm procent HDP.

Obrana na dluh

Také podle bezpečnostního analytika Vojtěch Bahenského z Univerzity Karlovy neplatí argumenty o tom, že Rusko na další válčení po případném konci konfliktu na Ukrajině nemá ekonomickou sílu. Obranné schopnosti podle něj často záleží na takzvané paritě kupní síly.

„Jednoduše plat vojáka v Německu bude úplně jiný než plat vojáka v Rusku. To je část vysvětlení, proč ruská ekonomika, která se nám může zdát při přepočtu tržním měn velmi malá, vlastně je v materiálním výkonu a třeba počtu vojáků relativně velká a je schopna zaplatit poměrně velkou armádu,“ srovnává Bahenský.

Čtěte také

Bahenský: Máme se dobře, položit život za vlast se spíš nevyplatí. Výchova k vlastenectví to nezlomí

Pokud tedy máme být schopni Rusko odstrašit od nějakého většího konfliktu, který by pravděpodobně nastal až po skončení války na Ukrajině, je třeba konat.

„Pro Česko to znamená, že nemá na vyzbrojení a odstrašení agresora neomezený čas. Většinou se bavíme o tom, že v horizontu pěti až deseti let bychom měli naši obranyschopnost zvýšit,“ říká Bahenský. 

Podle studie Centra veřejných financí o výdajích na obranu by Česko přitom nemělo spoléhat na to, že veškeré materiální vybavení armády v příští dekádě pořídí hlavně na dluh. Splnit závazky NATO si vyžádá úpravu daní nebo snížení jiných výdajů.

„Naše simulace ukazují, že kdybychom to celé chtěli financovat na dluh, s čímž zatím implicitně počítá naše podoba fiskálních pravidel, tak bychom narazili do deseti let buď na tříprocentní hranici deficitu veřejných financí, anebo na hranici dluhové brzdy,“ popisuje ekonom Pavel.

Dluhová brzda se spouští v momentě, kdy státní dluh přesáhne 55 procent HDP. Případné snížení jiných výdajů, aby bylo víc peněz na obranu, podle Pavla přitom nemusí znamenat „brutální škrty“ v rozpočtu.

„Nejde o to snižovat výdaje nominálně, ale relativně vůči HDP. Takže například když nějaké výdaje zafixujete na stejné úrovni nominálně, tak oni vám časem relativně klesají a vytváří prostor pro navýšení obranných výdajů,“ dodává Pavel. 

Jsou tři procenta HDP na obranu moc, nebo spíš obvyklý výdaj Evropy v minulosti? V čem se už teď projevuje podfinancovat armády a plníme své úkoly v rámci spojenectví NATO? Bude se vláda pokoušet i nadále maskovat jako výdaje na obranu stavby dálnic? To se dozvíte v pořadu Peníze a vliv.