Zahraniční politika prezidenta Trumpa je v troskách, tvrdí politolog Zakaria

Donald Trump

Americký prezident Donald Trump má za méně než tři roky už čtvrtého poradce pro národní bezpečnost. Z toho je zřejmé, že jeho zahraniční politika je v troskách.

Nadělalo se hodně zmatků a ničeho se tím nedosáhlo, píše v komentáři pro deník Washington Post známý politolog Fareed Zakaria.

Navzdory všemu předchozímu vychloubání šéfa Bílého domu dosud neexistují žádné nové dohody s Čínou, Íránem, Severní Koreou, afgánským Tálibánem nebo mezi Izraelci a Palestinci. Zbývá pouze nejistota, zklamání a raněné city.

Trump často celý svět přesvědčuje, že je skvělý vyjednavač. Kromě drobných změn v Severoamerické dohodě o volném obchodu (NAFTA) a obchodní dohodě mezi Spojenými státy a Jižní Koreou ale americký lídr podle Zakarii dosáhl jen velmi málo.

Ani úpravy v obchodních vztazích se severoamerickými partnery Washingtonu, tedy s Kanadou a Mexikem, a také s Jižní Koreou, nebudí u všech odborníků nadšení. Skepticky se vyjádřil například Robert Zoellick. Bývalý šéf Světové banky a americký obchodní zmocněnec z éry George W. Bushe prohlásil, že tyto změny situaci v mezinárodním obchodě jen zhoršily.

Chaotická administrativa

Nedostatečné úspěchy prezidenta Trumpa mají v Zakariově pohledu řadu příčin. Americká administrativa se prý často chová chaoticky a nezodpovědně. A federální vláda, tedy jedna z největších a nejsložitějších institucí na světě, pod Trumpovým vedením stále více navozuje dojem, že se jedná spíše o rodinný byznys s nemovitostmi.

V administrativě se za dva a půl roku vyměnilo více vysoce postavených úředníků než v případě jiných prezidentů za celé funkční období. Hlavním problémem ale je, že Trump – ačkoli tvrdí opak – je špatný vyjednavač, tvrdí americký politolog.

Při rozhovorech se severokorejským diktátorem Kim Čong-unem i Tálibánem v Afghánistánu šéf Bílého domu hned na začátku odhalil veškeré své trumfy. Vládci Severní Koreje toužili po osobním setkání s šéfem Bílého domu celá desetiletí. Pokaždé jim bylo řečeno, že k setkání dojde až poté, co přinesou ústupky.

Donald Trump se ale toho osvědčeného přístupu minulosti vzdal hned na začátku rozhovorů. Rozhodl se tak zřejmě v naději, že Kima svým šarmem přesvědčí, aby se vzdal jaderných zbraní. Celé utkání nicméně dopadlo porážkou amerického prezidenta, tedy jedna nula ve prospěch Kima.

Zmatky s Afghánistánem

V případě Afghánistánu Trump napadal svého předchůdce Baracka Obamu za to, že dopředu avizoval definitivní termín stažení amerických vojáků. Kritika dávala smysl, protože Obama vlastně nepříteli umožnil, aby si jen trpělivě počkal. Stávající prezident ale nakonec udělal podobnou věc, jakou kritizoval u Obamy.

Trump opakovaně prohlásil, že se nemůže dočkat, až americká armáda z Afghánistánu odejde. A pak byl překvapený, že se toho Tálibán snažil využít.

Trumpovy zmatky v otázce Afghánistánu stojí podle Zakarii za hlubší analýzu. Svého dosavadního poradce pro národní bezpečnost Johna Boltona prý prezident zjevně vyhodil proto, že měl námitky proti pokračování rozhovorů s Tálibánem a proti možnému uzavření dohody s tímto islamistickým hnutím.

Jenže Trump tyto námluvy stejně nakonec zrušil, čímž dal vlastně Boltonovi za pravdu. Nicméně teď, když je John Bolton pryč, má alespoň Donald Trump příležitost jednat podle svých instinktů a skutečně něco udělat. Například dosáhnout nové jaderné dohody s Íránem, uvádí Fareed Zakaria.

Uznává, že Trumpovo rozhodnutí opětovně uvalit sankce na Írán bylo překvapivě účinné. Dopady sankčního režimu byly v některých ohledech pro Teherán dokonce drtivé.

Nicméně jiné země chtějí s Íránem i nadále obchodovat. Problém je, že kvůli klíčové roli dolaru v mezinárodním hospodářském systému Írán a ostatní státy nemohou provádět velké transakce bez využití amerického finančního systému.

Jak na Írán

Další okolností je fakt, že v případě Íránu jde o hrdou, starobylou civilizaci a mazanou regionální mocnost. Teherán se zkrátka jen tak jednoduše nevzdá. Může však souhlasit s novým paktem, který by šel dále než dohoda uzavřená Barackem Obamou. Trump by poté mohl tvrdit, že svým nekonvenčním přístupem dokázal Írán přesvědčit.

Vše by pak vyložil tak, že uspěl tam, kde si všichni mysleli, že je to nemožné. Od myšlenky k realizaci je ale stále daleko, myslí si Zakaria. Podle něj se Trump na cestě k úspěchu potřebuje hlavně oprostit od jestřábích názorů z kruhu svých nejbližších poradců.

Až poté může najít cestu ke skutečnému vyjednávání. Íránci se ale pravděpodobně poddají jen tehdy, když budou pozastaveny ekonomické sankce. Je také možné, že jakékoliv nové úpravy by chtěli začlenit do dohody z roku 2015, než aby vznikal naprosto nový dokument. Ať už to bude jakkoli, je na diplomatech, aby se s těmito výzvami vyrovnali.

Americký politolog má za to, že Trump by se měl snažit zejména o prodloužení některých klíčových časových horizontů původní dohody, které omezovaly zbrojní program Íránu. Co je ale zřejmě už dopředu odsouzeno k nezdaru, je snaha, aby země souhlasila s redukcí svého raketového programu.

Teherán totiž vidí raketové nosiče jako obranu proti mohutné saúdskoarabské armádě. A má také v živé paměti, jak během íránsko-irácké války bezmocně čelil dešti raket bývalého iráckého diktátora Saddáma Husajna.

Výhra pro obě strany

Co se týká dalších regionálních aktivit Íránu – například podpory libanonského hnutí Hizballáh – režim možná bude ochotný jednat o dalším postupu. Donald Trump by ale měl zvážit, jestli se tím jednání nezvrtne v nekonečný rozhovor zahrnující Izrael a celý Blízký východ.

Pokud by Írán při projednávání těchto témat ustoupil, i Washington by se musel recipročně zavázat k určitým kompromisům, možná ke zmírnění jiných protiíránských sankcí. Je ale otázkou, jestli by k něčemu takovému byl svolný jednak Trump, ale i americký Kongres.

Pokud chce prezident dosáhnout dohody s Íránem, musí si podle Zakarii uvědomit, že bude muset odolat nutkání za každých okolností zvítězit. V podnikání, kde jde o jednotlivé transakce, to tak možná funguje. Jenže zahraniční politika je o dlouhodobých vztazích, ne o sólových transakcích.

Obě strany mají svou domácí politiku a své voliče. A každá musí být po vzájemných rozhovorech schopná tvrdit, že dosáhla úspěchu. Pokud si to Trump dokáže uvědomit a přijmout tento postoj za svůj, může dosáhnout něčeho opravdu zásadního: totiž skutečného vítězství v zahraniční politice, uvádí Zakaria.