Zahrádkářské osady z Prahy mizí. Návrh metropolitního plánu je vágní, říká sociolog Gibas

Autoři metropolitního plánu některé zahrádkářské osady označili za zastavitelnou zeleň. Tím by k nim zřejmě měli lepší přístup developeři, kteří o lukrativní pozemky usilují. Dosud byly zahrádky vedeny jako nezastavitelná zeleň.

Podle Marka Váchy, mluvčího Institutu plánování a rozvoje Prahy, jsou zahrádkářské osady i nadále fenoménem. „Metropolitní plán je tak chápe a ochraňuje je. Už v zadání plánu bylo určeno, že bude Praha rozdělena na zastavitelné území, což je město včetně parků a zahrádkářských osad, a nezastavitelné území. I park nebo zahrádkovou osadu musíte postavit, musíte mít povolení,” vysvětluje.

Fenomén zahrádkář

• Upravit
• Smazat

Městské zahrádky – fenomén, který vzdoruje času. Desítky tisíc lidí hlavně z paneláků a tráví v osadách mezi ploty většinu volného času. Co všechno se dá na malých pozemcích vymyslet?

„Aby nebyla městská zeleň a osady zastavěny, byly tyto plochy vymezeny jako takzvaný nestavební blok. To znamená, že se v zahrádkářských osadách stavět nesmí, pouze se tam mohou doplňovat domy, které už tam jsou, tedy charakter osady pro rodinnou rekreaci. Opravdu se nestane to, že by přišel developer a postavil tam čtvrť. To není možné,” říká Vácha. 

Kdo zaručí, že se v zahrádkářských koloniích nebude moci stavět nová městská část? „Zaručí to metropolitní plán. Když se podíváte na návrh, je rozdělen do několika stovek lokalit. Buď máte lokalitu zastavitelnou nebo nezastavitelnou. Zastavitelnou lokalitou je třeba i Letná včetně Letenských sadů nebo Stromovka. Zeleň je tam ale jako nestavební blok. To, co je v plánu zelené, je oblast, kde se stavět nesmí,” odpovídá mluvčí Institutu plánování a rozvoje Prahy.

Málo vůle

Podle sociologa Petra Gibase mají zahrádkáři kvůli metropolitnímu plánu důvody k obavám. „Jeden důvod je koncepční rigidita, která pak vede k nejistotě. Druhý je vágnost provedení plánu, kdy není úplně jasné, co je regulativem, který má chránit nebo definovat ta území. Třetí je historická zkušenost, kterou tu zahrádkáři mají. Za posledních 25 let zmizela skoro polovina ploch zahrádkových osad, i přes to, že nějaký plán byl a ty oblasti tam byly nějak zaznačené,” říká.

„Na začátku 90. let bylo v Praze něco přes 1000 hektarů zahrádkových osad. O dvacet let později je jich asi 600. Dneska je v Praze maximálně 450 osad. Část úbytku plochy je daná tím, že v 90. letech poklesl zájem o zahrádkaření, některé osady zemřely. Tlak vymístění osad z centra byl daný jak koncepčně plánováním, tak i tlakem developerů, kteří chtěli stavět,” připomíná sociolog. 

Zasloužily by si zahrádkářské osady větší míru ochrany? „Důvodů, proč osady chránit, je víc. Týká se to jak historické, tak současné role osad ve městě. Příkladů typů ochran ze zahraničí existuje zároveň celá řada. Je to otázka vůle. V Praze je dlouhodobě vůle k ochranám nebo regulacím velmi slabá. Autoři metropolitního plánu moc regulovat nechtějí, byly by radši, kdyby regulace moc nebyla a problémy v rámci plánování a stavění se řešily nějak samy,” odpovídá Gibas.