Záhadné metanové mraky na Titanu

24. září 2010

Astronomové pozorující Saturnův obří měsíc Titan referují o zvláštním jevu. Řídké mraky vznikají ve středních výškách a připomínají kouř z kamen. Potom z nich prší metan a vypadá to, jako by ho vyfukovaly směrem dolů. Tyto mráčky se vyskytují velmi řídce a pouze nad určitými místy. Na povrchu Titanu se pod nimi vyskytují zřejmě nějaké zvláštní jevy, pravděpodobně erupce metanu v podobě gejzírů nebo erupcí.

15. ledna, kdy se sonda Cassini přiblížila k Titanu, indikoval infračervený spektrometr čtyři takové mraky. Jejich jádra zaznamenaná spektrometrem v blízké infračervené oblasti spektra připomínaly švestky a rostly rychlostí 36 km za hodinu jako odpolední bouřkový mrak v létě na Zemi. Po dosažení výšky asi 42 km některé z mraků klesaly rychlostí 10 km za hodinu. Z této rychlosti se usuzuje, že mraky se skládají z přibližně milimetrových kapek kapalného metanu. Ukázalo se, že dolní vrstvy atmosféry Titanu nasycené metanem, ale trpící nedostatkem tepelné energie kvůli vzdálenosti od Slunce a obklopujícímu kouřmu by mohly produkovat intenzívní proudění. Metan pravděpodobně dopadá na povrch, to může pomoci vysvětlit silně erodovaný ledový povrch zaznamenaný sondou Cassini.

Astronomové z Pasadeny pozorovali Titan z pozemských observatoří. Během 82 nocí zaznamenali 24 mraků. Potvrdili, že Titanovy mraky se kromě jižní polární oblasti vyskytují nejvíce kolem 40 stupňů jižní zeměpisné šířky. Kromě toho byla ale nalezena ještě další zeměpisná preference výskytu těchto mraků. Tři čtvrtiny těchto mraků se vyskytují v jednom kvadrantu obvodu 40 stupňů jižní šířky. Shluky mraků byly pak soustředěny u 350o západní délky. Dalo by se předpokládat, že na povrchu Titanu je pod těmito mraky něco zvláštního. Na Zemi by to mohly být překážky proudění v podobě vysokých hor nebo sluncem ohřívané pobřeží, kde vznikají stoupavé proudy. Na Titanu je tento jev ovšem velkou záhadou.

Astronomové zatím na tuto hádanku nemají odpověď, nabízejí ale alespoň jisté hypotézy. Občas se mraky vyskytují sice uvnitř preferovaného pásu, ale s mírným posunem. To svědčí proti teorii vysokých hor. Na druhé straně mraky vznikají a padají tak rychle, že nemohou být důsledkem intenzivnějšího slunečního záření. Zbývají gejzíry nebo vulkanické erupce metanu ze zmrzlého nitra. Metan přidaný do atmosféry jí destabilizuje a iniciuje růst mraků. Sonda Cassini objevila stopy takového kryovulkanismu ve zmrzlých proudech lávy a impozantní objekty vulkanického původu, připomínající obrovské stavby. Definitivně potvrzené známky pokračující aktivity nejsou k dispozici - alespoň zatím.

autor: Jana Štrajblová
Spustit audio