Záhada „netopýřího moru“

Američtí vědci potvrdili výjimečnost původce syndromu bílého nosu, jež decimuje americké netopýry.

V roce 2006 zaznamenali američtí zoologové v jeskyních severně od New Yorku úhyn netopýrů, kteří se sem stáhli, aby přespali zimu. Nikdo netušil, že choroba netopýrů přeroste záhy v pohromu. Tak zvaný syndrom bílého nosu zahubil miliony netopýrů a některé druhy přivedl na pokraj vymření, když jejích místní populace vyhubil z 97%. Jméno dal chorobě bělavý nádech patrný kolem tlamy a čenichu. Záhy se ukázalo, že je to plíseň. Roste na kůži netopýrů a vyvolává silné svědění. Americké druhy netopýrů zimuji v ohromných koloniích. Pokud se v nich nachází větší počet nakažených zvířat, která se často budí, šíří se kolonií neklid. Netopýři se opakovaně probouzejí z hlubokého zimního spánku a metabolismus jejich organismu se dostává do plných obrátek. Netopýři tak spotřebují příliš mnoho energie a k jaru pak hynou vyčerpáním.

Původ choroboplodné plísně, jež dostala vědecké jméno Geomyces destructans, zůstává záhadou. Mezitím vědci odhalili plíseň vyvolávající syndrom bílého nosu i mezi evropskými netopýry. Ti ale zatím neumírají na chorobu tak často jako jejich američtí příbuzní. Jedna z teorií předpokládá, že plíseň je evropského původu. Evropští netopýři se jí už stačili přizpůsobit a dokážou s ní žít. Například i proto, že zimují v mnohem menších skupinkách, kde je riziko přenosu choroby i vzájemného vyrušování zimních spáčů, mnohem menší. Po zavlečení do nových podmínek Severní Ameriky ale plíseň přerostla v pohromu. Zdá se, že u některých druhů severoamerických netopýrů už je patrný odklon od masového zimování ve velkých jeskyních. To je pro americké netopýry určitý příslib naděje.

"Syndrom bílého nosu" napadá zimující netopýry

Američtí biologové Andrew Minnis a Daniel Lindner z madisonské Northern Research Station při U.S. Forest Service se pokusili přijít na kloub původu plísně vyvolávající syndrom bílého nosu amerických netopýrů. Provedli zevrubné genetické analýzy plísní, které lze nalézt v zimovištích netopýrů anebo patří do příbuzenstva původce choroby. Studie publikovaná ve vědeckém časopise Fungal Biology odhalila, že netopýři žijí v prostředí bohatém na plísně. Mnohé byly v rámci tohoto výzkumu popsány vůbec poprvé a vědci je zatím nestačili obdařit vědeckým latinským jménem. Původce syndromu bílého nosu však mezi nimi nemá blízké příbuzné. Dědičnou informací se dokonce vymyká i z okruhu plísní rodu Geomyces, k nimž byl původně řazen.

Minnis a Lindner došli k závěru, že si původce syndromu bílého nosu zaslouží přeřazení do rodu Pseudogymnoascus a tedy i nové jméno Pseudogymnoascus destructans. Také tyto výsledky svědčí ve prospěch názoru, že se plíseň dostala do Ameriky odjinud. Je to mezi americkými netopýry zcela nový vetřelec. I proto jsou zřejmě následky onemocnění tak závažné. Původce choroby a jeho oběť si na sebe zatím ještě nezvykli a v jejich vztahu nebylo dosaženo rovnováhy – příměří, jako vládne mezi plísní Pseudogymnoascus destructans a evropskými druhy netopýrů.