Záhada kněze Melchiora

22. září 2010

I ten, kdo nezná rituál křesťanské mše, si patrně všimne, že v následujícím textu něco nesouhlasí, protože se tu objevuje věda, případně umění vědy. Na úvod dodejme, že se vědou a jejím uměním míní alchymie, a další slova nezanechávají sebemenší pochybnosti - je to zdánlivě text křesťanské bohoslužby, ale ve skutečnosti se opravdu zabývá alchymií. Sice ne zcela srozumitelně, ale to nebylo nikdy výsadou této nauky.

"Introitus. Pane náš, studnice dobroty, dárce znalosti svatého umění, od kterého pocházejí všechny dobré věci nám věřícím, smiluj se. Christe. Kriste, svatý, požehnaný kameni umění vědy, který jsi pro spásu světa vzbudil světlo vědy, k vyhlazení nevěřících, smiluj se."

Celý text se objevil roku 1602 v souboru alchymických pojednání nazvaném Theatrum Chemicum a jako autor podivné mše je uveden kněz Melchior Cibinensis. Druhé ze jmen odkazuje na město Sibiu v dnešním Rumunsku, ovšem Melchior zůstával záhadou, což nebránilo tomu zařadit ho mezi nejvýznamnější alchymisty všech dob. Navzdory tomu, že ho nikdo neznal, můžeme najít Melchiora na rytinách ze 17. století, v souborech slavných postav alchymie.

Nutno přiznat, že nebyl jediný problematický - čelné místo zaujímal v těchto sériích legendární zakladatel alchymie Hermes Trismegistos, třikrát nejmocnější, ale božstvo. Melchior mohl připadat přece jen pozemštější, tím spíš, že text jeho mše nesl věnování Vladislavovi, králi uherskému a českému. V úvahu připadal Vladislav II. Jagellonský (1456 - 1516) a přibližně do této doby býval kladen i život záhadného kněze.

Logo

Kdo byl kněz Melchior?

Nejčastěji se začalo uvažovat o Nicolausovi Olahovi (1493 - 1568), významné osobě, jenž byl nejenom arcibiskupem, ale také poradcem uherské královny Marie (1505 - 1558) původem z Kastilie, která sice vládla jen krátce, což však nevadí. Královský poradce, byť krátkodobý, měl svou váhu. Byl to velmi vzdělaný muž, jenž udržoval kontakty s předními evropskými humanisty, mimo jiné s Erasmem Rotterdamským, ale hlavně, Olah pocházel ze Sibiu.

Jen nebylo jasné, proč nevydal alchymickou mši pod svým jménem, ale velmi pravděpodobné vysvětlení pro to bylo. Církev se k alchymii nestavěla právě vstřícně, zvlášť ve vrcholném středověku, kdy bylo provozování této nauky opakovaně zakazováno církevním řádům. Zachovaly se některé zákazy hrozící nejvyššími tresty, tedy exkomunikací. Nakonec přišel dokonce zákaz z nejvyššího místa, od papeže Jana XXII., který vydal bulu proti alchymistům. Stalo se to roku 1317 a nutno upozornit na dvě skutečnosti: především bula obviňovala alchymisty z penězokazectví, a dále tvrdila, zcela správně, že alchymická výroba drahých kovů z kovů obecných není možná. Další vývoj pak ukázal, že dopad tohoto dokumentu byl mizivý a v řadách alchymistů nalezneme nejednu osobu duchovního stavu.

Zdálo se, že je s osobou Melchiora vše jasné. Nebylo. Teprve nedávno byl prostudován alchymický rukopis z roku 1604 chovaný ve Vídni, kde je několik zmínek o Melchiorovi. A také text mše, kterou prý věnoval poslední bosenský král Štěpán (zemř. 1463) králi českému a uherskému Ladislavu Pohrobkovi (1440 - 1457), a kaplan tohoto panovníka dílo upravil. Až později se k němu, neznámo jak, dostal Melchior. Ten se prý spolu s jakýmsi českým šlechticem zabýval paděláním mince, což ho roku 1531 přivedlo na popraviště. To už bylo za vlády císaře Ferdinanda I. Habsburského (1503 - 1564).

Logo

Alchymista nebo zlatník

Otázka, kdo byl Melchior Cibinensis, se tak opět vynořila. V městském archívu v Sibiu bylo pro konec 15. a začátek 16. století nalezeno sedm Melchiorů, z nichž tři byli zlatníci, což je poměrně významné. Nahlédneme, že se alchymií mohl spíše než kněz zabývat zlatník. Nejstarší z mužů je psán jako Melchior Aurifaber (asi 1459 - 1487), jehož druhé jméno označuje zlatníka, který byl dokonce městský radní. Pak byl alespoň trochu identifikován Johannes Melchior der goltschmit (dobovou němčinou zlatník, 1478 - 1509) a konečně Nicolas Melchior Cibinensis, o němž se podařilo zjistit jen to, že roku 1505 studoval na univerzitě ve Vídni. Víc se neví, takže zůstávají jen dohady, zda náhodou nešlo o příslušníky jedné rodiny. A hlavně, zda někdo z nich byl opravdu alchymista. Melchior Cibinensis by se tak svlékl z kněžského ornátu, který mu možná oblékli až pozdější umělci, kteří ho zobrazovali jako autora mše, i když alchymické. Dohad, že mohlo jít o kněze, byl pak do určité míry oprávněný.

Na druhé straně v Sibiu není v archívech zmínka o popravě nějakého Melchiora, takže alchymista zůstává záhadou, tím spíš, že ve vídeňském rukopise je text mše odlišný. Přečteme si z něj jen začátek, jako jsme to učinili v úvodu, ale zdržíme se vysvětlujícího komentáře; byl by příliš dlouhý: "Introitus. Základem pravého umění je rozpouštění těl. Která nikoli ve vodě obyčejné, ale ve vodě merkuriální se rozejdou. Z toho je vytvořen pravý kámen mudrců. Versus introitus. Vitriolu a sal nitri stejné díly ..." Netřeba pokračovat; je to návod.

O možném knězi Melchiorovi a přístupu křesťanské církve k alchymii jsme hovořili v historickém magazínu Zrcadlo, který měl premiéru 19.9.2008.

autor: Vladimír Karpenko
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.