Žádné emancipační hnutí člověku nezaručí šťastný život, odmítá kritiku feministka Šprincová

„Pojem cancel culture má složitou historii, také ho používají ultrakonzervativní a ultrapravicové kruhy. K tomu, aby mohly říkat věci, které do slušné společnosti nepatří,“ uvádí v Pro a proti ředitelka obecně prospěšné společnosti Fórum 50 % Veronika Šprincová.

Málo se u nás mluví o problémech rovnosti žen a mužů. Tady dlouhodobě zaostáváme.
Veronika Šprincová

Podle ní je použití pojmu pro označení reakce na advokátčinu přednášku zvláště nepatřičné. „Paní Kovářové přece nikdo neupřel se svým proslovem vystoupit a názory říkat.“

Jen jsem uvedla, že emancipace má klady, ale i zápory.
Daniela Kovářová

Prezidentka Unie rodinných advokátů Daniela Kovářová je ale přesvědčena, že pokusy o její umlčení existují, a proto lakonicky shrnuje: „Ano, máme to tady.“

„Zatím jsou to jen pokusy dostat sem to, co se děje na západních fakultách. Ale ten dopis je právě příkladem všech podobných tendencí, které sem přicházejí,“ míní.

Daniela Kovářová, právnička, spisovatelka, advokátka se specializací na rodinnou problematiku a politička, bývalá ředitelka Justiční akademie a v letech 2009–2010 ministryně spravedlnosti České republiky ve Fischerově vládě|foto:Věra Luptáková, Český rozhlas

Šprincová soudí, že v Česku máme stále opačný problém, tedy že se málo mluví problémech rovnosti žen a mužů. „Dlouhodobě zaostáváme, ukazují to i žebříčky Evropského institutu pro rovnost žen a mužů. A ukazuje to i Světové ekonomické fórum.“

„Moje vystoupení bylo vstřícné, něžné, nic kontroverzního nezaznělo,“ tvrdí Kovářová. „Vzhledem k těm útokům na sociálních sítích – tak jestli to vzniklo jen kolem přednášky, která je bezzubá, nevím. Jen jsem uvedla, že emancipace má klady, ale i zápory, a pak je to přesně příklad toho, o čem mluvíme.“

Přednáška byla něžná, nebo nepravdivá?

Ředitelka dodává, že přednáška Kovářové neodpovídá akademickým standardům. „Takovým vystoupením otevřít mezinárodní konferenci prestižní výzkumné a vzdělávací instituce mi přijde jako neskutečné. Nejsou uvedeny zdroje, výzkum, metodologie a jsou věci, které nejsou pravda.“

Advokátka však trvá na tom, že své informace má podložené. „Já byla pozvána na zahájení konference a je to úsměvné, protože běžně prezidenti a různí významní neakademičtí činitelé zahajují konference. Není to poprvé, co jsem to tak činila.“

Čtěte také

Daniel Kroupa: K historii českého feminismu

„Je otázka, jestli mnohem víc než já nevadilo to, co jsem říkala. Zaznamenala jsem výhrady, že bych na akademické půdě neměla vůbec vystoupit, a to už dřív. A už jsem zas u toho, jestli někdo nechtěl zabránit tomu, abych v budoucnu na nějaké konferenci vystupovala.“

Ptejme se, jak právnička chápe emancipaci žen, žádá Šprincová. „Za mě je to hnutí za rovnost žen a mužů, které má vytvořit takové podmínky, aby každý člověk mohl žit důstojný život podle svých představ.“

„Pokud to pro nějakou ženu znamená být doma, mít děti, starat se rodinu a najde si partnera, kterému vyhovuje živitelská role, tak je to stejně v pořádku, jako když ženy děti nemají, žijí single či ve stejnopohlavních svazcích. Nebo děti mají a péči o ně si dělí,“ říká ředitelka.

Čtěte také

Radikální představa sociální spravedlnosti a rovnosti, říká o feminismu psycholožka Laura Brown

Právnička ale uvádí příklady s praxe. „Setkávám se se zápory emancipace, ženami, které jsou nešťastné, že šly touto cestou. Nejsou spokojené a není jich málo. Například manažerky, které dosáhly profesního vrcholu, ale jsou samy a muži se jich bojí,“ shrnuje podle ní stinnou stránku ženské emancipace Daniela Kovářová.

„Takové případy nejsou věcí diskuse v rámci práva nebo feminismu. Chápu, že se paní Kovářová setkává se ženami, které udělaly nějaké životní volby, které pak nedopadly, jak si představovaly. Ale to se v životě děje, emancipace, neemancipace. Žádné emancipační hnutí nemůže konkrétnímu člověku zaručit šťastný a spokojený život," konstatuje Veronika Šprincová.

Poslechněte si celé Pro a proti v audiozáznamu, ptala se Karolína Koubová.