Žádná jiná památka není tak významný výtvarný i technický artefakt jako varhany, soudí virtuos Tůma

„U spojení kláves s píšťalami někdy dochází k tomu, že se zvuk ozývá později, než kdy mačkáte. Někdy je to i podstatný zlomek sekundy,“ poznamenává a přitom hovoří o složitosti hry na varhany, někdy dokonce až o fyzické ekvilibristice hráče, který se musí natahovat k pákám rejstříků, aniž by přerušil hru.

Čtěte také

Čechy jsou varhanářská velmoc. Ty nejstarší v Praze najdete v Týnském chrámu

„Musíte hrát, jak tomu říkám, za roh,“ popisuje Tůma fenomén kostelního nástroje, který je slyšet na kůru jinak než v úrovni lavic, kde sedí posluchači.

Zanedbané nástroje

„Za bolševika byly varhany zanedbávané víceméně schválně. Navíc neexistovaly ani odborné firmy, které by byly schopny restaurovat barokní nebo i romantické varhany,“ vysvětluje host Osobnosti Plus údržbu a stav nástrojů v Čechách.

Hudebník přitom kvituje, že se dnes situace zlepšila, i když jen u vybraných nástrojů. Nezájem o stovky vzácných a chátrajících kusů ze strany úřadů ale trvá dodnes. 

„Varhany jsou speciální v tom, že jejich funkčnost je mnohostranná. Žádná jiná památka není tak významným výtvarným artefaktem. Mají bohatou výzdobu, často i sochařskou. Pak je tady nesmírně zajímavá technická složka: každé varhany mají jiné řešení a jinou úroveň řemeslné práce. Jsou to tedy i technické památky,“ uzavírá.

Poslechněte si celý rozhovor s Osobností Plus. Mimo jiné se dozvíte, jaká jsou úskalí spolupráce Národního památkového úřadu s církví při starostech o královské nástroje technického, hudebního i výtvarného umění. Jaroslav Tůma se také zmíní, jak se na varhanách často podepisují amatérští restaurátoři.