Záchrana památek: Vyvlastnění jen výjimečně

Chátrající kulturní památky, o které se majitelé nestarají, by měl stát opravit. Na majitelích pak náklady na opravy vymáhat. „Pokud by vlastník zaplatit nechtěl, mohlo by dojít k vyvlastnění,“ uvedl v pořadu Pro a proti Křeček.

Vyvlastnění památky jako krajní řešení připouští ředitel odboru památkové péče Ministerstva kultury Jiří Vajčner. „Mělo by jít o výjimečný krok, jako poslední páka na záchranu. A to jen v případě trvalé a hrubé nepéče o významné památkové hodnoty.“ Základním motivem památkové péče je využití a vztah k majetku. „Na tom chceme stavět péči o kulturní dědictví.“

Křeček: „Vyvlastnění není nic výjimečného. Nemovitosti jim jsou zabaveny na úhradu dluhu, třeba z důvodu bezpečnosti, nebo jiné povinnosti. Stát se na to dívá, ukládá vlastníkům pokuty, ty ale nejdou na ochranu památky a památka se postupně rozpadá.“

V České republice je evidováno 40 tisíc památkových objektů. Přes 700 je trvale ohroženo.

Podle zástupce ombudsmanky by vyvlastnění mělo být použito v případě, že hodnota památky je vysoká a její chátrání by bylo zločinem. „Vyvlastnění není bolševický zásah. Z 63 památek musela být v uplynulých letech památková ochrana sejmuta, protože objekty přestaly existovat. Proč zapisujeme na seznam památku, o kterou se nikdo nestará?“

Vajčner: „Stát se snaží pomoct vlastníkům kulturních památek, jak jen to jde. Dáváme reálné finanční prostředky na to, aby kulturní dědictví bylo zachováno. Letos náš odbor disponuje 500 miliony korun na obnovu. Každá koruna, která je vložena do obnovy kulturních památek, se nepochybně vrací.“

Péče o kulturní dědictví je především věcí státu. Stát má finanční odpovědnost. „Nelze to nechat jen na majitelích,“ tvrdí Křeček. Někteří majitelé vnímají péči o památku pasivně. „Pouze čekají, až bude památková ochrana sejmuta, aby mohli s parcelou naložit podle svého.“

Institut vyvlastnění nemusí podle Jiřího Vajčnera přinést zachování památkových hodnot. Za mnohem účinnější považuje nastartování obnovy objektů.