Ať zabíjíme zvíře pro maso, nebo kůži, pořád je to smrt, připomíná chovatelka norků

Podle posledního průzkumu s touto praxí nesouhlasí 78 % oslovených lidí, z toho stejný počet má za to, že by měl být chov kožešinových zvířat zakázán.

Poslanci na zasedání zemědělského sněmovního výboru jakékoli změny ale odmítli, podle nich jsou zdejší kožešinové farmy podnikání jako každé jiné.

„Je to v první řadě problém etický,“ uvedl v pořadu Pro a proti poslanec Jiří Junek (KDU-ČSL). „Do 21. století nepatří, že v omezeném prostoru chováme zvířata kvůli zbytným věcem, jako je kožešina, která slouží jako módní doplněk.“

Kdyby tato zvířata byla chována ještě za jiným hospodářským účelem, třeba i pro maso, nepovažoval by to politik za tak zásadní problém.

„Chovaná zvířata, hlavně norek a liška jsou zvířata původem z volné přírody, a potřebují volný prostor,“ tvrdí Junek.

V chovech na dva norky připadá prostor 0.25 metrů čtverečních, na lišku necelý metr. „To není adekvátní na to, aby se zvířata cítila aspoň trochu jako v přírodě.“

Poslanec připomněl i nový občanský zákoník, který říká, že zvíře není věc, ale živá bytost.

Junek: „Jestli se k živé bytosti budeme chovat tak, že žije v malém prostoru, a čeká tam na smrt, abychom z ní stáhli kůži, tak to není správné... Hospodářská zvířata chováme pro obživu, v tom vidím zásadní rozdíl. Když se bavíme o hospodářských zvířatech, mluvíme o masu a mléčných výrobcích, kdežto u toho norka nebo lišky to tak přece není.“

Marie Ducháčková, provozovatelka farmy souhlasí se závěry sněmovního výboru. „Je to podnikání jako každé jiné.“

Ducháčková: „Jestliže říkáme, že zvíře je živá bytost, tak tou je i kráva, králík, prase. Tady je rozdíl jen v tom, že něco zabíjíme jen proto, že to sníme, a něco proto, že z toho máme něco hezkého na krk. Pro to zvíře je to ale úplně jedno. Ať ho zabijeme protože ho sníme, nebo z jiného důvodu, pořád se to počítá za smrt.“

„Podnikáme na základě povolení státu, platíme daně, nedostáváme dotace, jedná se většinou o soukromé farmy rodinného typu,“ vysvětlila.

Kožešiny jsou předmětem poptávky a nabídky. „Pokud je poptávka, bude i nabídka. Zatím poptávka je, a nevidím důvod, proč bychom měli farmy rušit, protože děláme všechno pro to, aby zvířata měla to, co potřebují.“

Podmínky, ve kterých zvířata žijí jsou pravidelně kontrolovány, připomněla podnikatelka. „Kontroly chodí dvakrát ročně, a myslím, že jsou dostatečné. Když naše paní veterinářka přijde, tak zkontroluje zdravotní stav zvířat, i vybavení chovu.“

Junkův argument zbytnosti a nezbytnosti farmářka zpochybňuje.

„Lidé se dokáží obejít bez masa, dokázali se obejít i bez elektřiny. Těch zbytných věcí by se dnes našla spousta. Vezměte si jen, kolik je produktů elektroniky. Já si myslím, že polovina je naprosto zbytných, a také jsou v obchodech. Tohle je otázka vývoje celého lidstva,“ konstatovala globální rozměr problému Marie Ducháčková.