Za vtipy do vězení? Normalizace byla bohatá na podněty k legraci, režim ale neměl smysl pro humor
Říká se, že humor má očistný charakter a tzv. černým humorem se lidé snaží vyrovnat s tíživými okamžiky v životě svém i společenském. V souvislosti s vypjatými situacemi se takových vtipů, průpovídek a textíků objevuje stále více. Tak tomu bylo i v období komunistického Československa.
Rozhlasová stanice Hvězda. Normalizace 24 hodin denně
Poslední srpnový den roku 1970 zahájila vysílání stanice Hvězda. Nahradila dosavadní stanici Československo a symbolicky potvrdila vítězství normalizace v Československém rozhlase.
Nejčastěji vtipy souvisely se společensko-politickou situací, s představiteli státu a ukazovaly nejrůznější absurdity, včetně rozporu mezi tím, na čem byl socialismus postaven, a tím, co lidé prožívaly ve skutečném životě.
Velmi známý byl například vtip: „Kdo jsou největší nepřátelé socialismu? Jaro, léto, podzim, zima a imperialismus.“ Podobných vtípků byla celá řada. Lidé si je s oblibou nejen vyprávěli, ale také je dále rozmnožovali a předávali dalším. Ovšem tyto zdánlivé legrácky měly častokrát velmi smutnou dohru.
Za vtipy před soud
Řada lidí kvůli nim stála před soudem, někteří skončili ve vězení, jiní přišli o zaměstnání. Někdy i stačilo, když se dotyčný vtipu smál... „Ostrá kritika by byla považována za tzv. štvaní a většina lidí si vůbec neuvědomovala, jaké důsledky jejich smích může mít. A jak malý má komunistický režim smysl pro humor,“ konstatuje host pořadu, historik Tomáš Vilímek.
V dubnu 1969 začala normalizace a Husákova cesta na vrchol
Když sovětské a další „spřátelené“ tanky drtily v srpnu 1968 krátké období relativní svobody, neznamenalo to konec nadějí na uvolnění poměrů v Československu. Rozhlas a televize dál vysílaly relativně svobodně, vycházelo mnoho zajímavých knížek, noviny dál psaly víceméně otevřeně. Ta skutečná změna přišla až o osm měsíců později…
Některé ale zachránilo to, že do té doby „žili dobrým způsobem života“. Rozumějme, nepatřili k tzv. protistátním živlům. „Často narazíme na to, že dotyčný měl dvojí tvář. Že aktivně vystupoval na schůzích, pracoval v brigádách socialistické práce. Svým způsobem to může být i naše národní povaha, rádi si děláme legrací z různých věcí, aniž bychom je chtěli napravit,“ uvažuje Vilímek.
Intenzita vtipů, zaměřených především proti Sovětskému svazu, se zvýšila po srpnové okupaci v roce 1968. Z jejich obsahu čiší bezradnost a smutek, spolu se snahou pojmenovat viníky a zesměšnit je. Tak byl hodnocen také symbol tzv. normalizace Gustáv Husák, což ukazuje další dobový vtip:
Vtip od Stasi
Návrh na pět Nobelových cen pro Gustáva Husáka.
- Za literaturu: Stařec a moře nas*aných lidí.
- Za hudbu: Od basy k prvním houslím.
- Za sport: Jak jsem doběhl dělnickou třídu.
- Za zemědělství: Co jsem nezvoral, to jsem pohnojil.
- Za zdravotnictví: Jak lze s úspěchem odoperovat srdce Evropy do ruské p*dele.
Rok 1970: Poučili jsme se… Dokument, který potvrdil nástup normalizace
Dne 10. prosince 1970 schválilo plenární zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Československa dokument s názvem Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ, který oficiálně potvrdil nastoupený kurs „normalizace“.
Tento text byl do Československa dodán východoněmeckou tajnou policií Stasi, která zadržela dopis od československého turisty – anonymní – odeslaný na adresu Rádia Svobodná Evropa do Mnichova. Jaké úsilí vedlo dotyčného, aby si zapsal vtip, zakoupil během výletu do NDR dopisní známku a odeslal ho právě do „Svobodky“, jak bývala tato rozhlasová stanice familiárně nazývána? Smysl pro humor, nebo snaha sdělit, že i občané v komunistickém Československu vědí, jak to ve skutečnosti je?
Ve stejném dopise byl i tento text:
Sedm divů ČSSR:
- Není nezaměstnanost.
- I když není nezaměstnanost, nikdo nic nedělá.
- I když nikdo nic nedělá, plán se plní.
- I když se plán plní, zboží schází.
- I když zboží schází, všichni seženou všechno.
- I když všichni seženou všechno, každý krade.
- I když každý krade, nikde nic neschází.
(Ne)smysl pro humor
Je třeba si připomenout, že snahy o ochranu státu a jeho představitelů nalézáme i v době před komunistickým Československem. Ať to byly snahy o „dobré jméno císařpána“ v období Rakouska-Uherska, nebo třeba zákon na ochranu Republiky československé z roku 1923.
Opravdu to v 70. a 80. letech s „tou totalitou“ nebylo tak hrozné?
Období komunistického Československa trvalo více než čtyřicet let. Nebylo to období jednolité, které by bylo zcela stejné v 50. či v 80. letech. Možná právě proto se objevují názory, že poslední dvě desetiletí už klasickou totalitou nebyla. Otázkou ale zůstává, zda lze poměřovat míru totality pouze počtem poprav a množstvím fyzického teroru.
„Celé období 70. a 80. let je mimořádně bohaté na podněty k legraci. Ale přitom ta legrace byla trestána, někteří skončili i v kriminále. Komunistický režim byl schopen počtem agentů a plošnou kontrolou přijít na řadu takových situací,“ říká Vilímek a dodává:
„Prvorepublikový zákon byl orientován jinak, byl zaměřen skutečně na ochranu republiky. Totalitní režimy obecně mají malý smysl pro humor, bere se velmi vážně a stejně tak jeho představitelů a jakékoliv znevažování je bráno velmi vážně,“ dodává historik.
Pořad Vtip nemohl člověka dostat do kriminálu?! z cyklu Jak to bylo doopravdy připravila a moderuje Ivana Chmel Denčevová, hostem byl historik Tomáš Vilímek. Režii měl Michal Bureš.
Související
-
Komunistické Československo a fake news? Naši dezinformátoři patřili mezi špičku, tvrdí historik
Někdy se může zdát, že fenomén fake news je novodobou součástí našich životů, našeho veřejného života. Ale když se podíváme do historie, najdete plno dezinformací.
-
Vždy roztříštěný československý exil? Unikátní setkání ve Frankenu ukázalo, že to tak být nemuselo
Exilové organizaci Opus bonum se povedlo dostat na společná setkávání roztříštěný československý exil plný rozporů a žabomyších válek.
-
Jak StB organizovala únosy lidí? Bohumila Laušmana omámili, poslankyni Tumlířovou zachránil drdol
Státní bezpečnost (StB) byla prodlouženou rukou vládnoucí komunistické strany. Všemocná, obávaná, s nevybíravými praktikami. Nikdo si před estébáky nemohl být ničím jist.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.