Za mříže ve 14 letech? Vesecká: Kriminalita mladých narůstá. Decroix: Dětské věznice nejsou řešení

Paní Vesecká, proč by se měla snižovat trestní odpovědnost pod současných 15 let?

Renata Vesecká (za Motoristy): Právě proto, že trestnost a trest má více účelů a mezi nimi je i prevence. Předpokládám, že snížení věkové hranice by mohlo vést ke snížení kriminality nezletilců, mladistvých a zároveň by to byla ochrana společnosti před pácháním zejména těch závažnějších trestných činů, jako je násilí.

Čtěte také

iROZHLAS

‚Každý z těch 13, 14letých ví, že se nemá vraždit.‘ Vláda zvažuje snížení věku pro trestní odpovědnost

Důsledky násilí, ať už vezmeme trestné činy vraždy –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ bohužel se stává, že je páchají i nezletilci i mladiství –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ nebo znásilnění, ublížení na zdraví... Snížení věkové hranice tak, jak by byla nastavena nově, by mohlo přispět právě i k prevenci i k ochraně společnosti.

Paní Decroix, proč navzdory tomu, co jste teď slyšela, máte o snižování trestní odpovědnosti pod 15 let pochybnosti?

Eva Decroix (ODS): Ano, já mám pochybnosti. Já vlastně neříkám ano ani ne. Velmi vítám diskuzi.

Myslím si, že my jako zákonodárci a také právo obecně máme být vždy schopni reagovat na společenské jevy. A je smutným konstatováním, že agresivita mladistvých a jejich podíl na celkové trestné nebo násilné činnosti se bohužel zvyšuje. Některé případy byly i medializované.

Nicméně trestní právo by mělo být vždy schopno reagovat na situaci nějak komplexně. Já mám otazník u toho, zda skutečnost, že čtrnáctileté dítě, pokud by byla snížena trestní hranice, bude nově trestně odpovědné, opravdu povede k vyšší prevenci. Nejsem si jistá, zda je dítě v tomto věku schopno to hodnotit.

Čtěte také

iROZHLAS

Kriminoložka: Trestní právo pro mladistvé má řadu odchylek. Rozhodovací funkce mozku jim dozrávají

A jenom připomenu, že pokud dítě v tomto věku dnes provede takovýto čin, tak sice to není trestný čin, ale samozřejmě přichází nějaká represe ze strany společnosti, samozřejmě přichází výchovná ochranná opatření.

Spíš mám otazník, jestli bychom se neměli nejdříve předtím, než budeme snižovat trestní odpovědnost, třeba zamyslet nad tím, zda výchovná ochranná opatření, třeba ty výchovné ústavy, ústavní péče, dětské domovy se školou, diagnostické ústavy, jsou dostatečná. Nebo zda třeba tam je potřeba něco změnit. To je moje první obava. 

Pak mám taktéž druhou obavu, zda to na dítě, pokud by trestem bylo třeba odnětí svobody, naopak nebude mít negativní dopad. Bavíme se všichni o restorativní justici. Víme, že je tam samozřejmě trestnost, ale následně potřebujeme ty lidi vracet do společnosti. A tam já pochybuji, zda to může mít ten aspekt, který potřebujeme.

Vracím se k vám, paní Vesecká. Myslíte si, že osoby mladší patnácti let jsou už dostatečně zralé na to, aby dokázaly posoudit důsledky svého chování a třeba i to, že to jejich chování by mohlo být jednoznačně protiprávní?

Vesecká: Ještě než odpovím přímo, tak bych chtěla zdůraznit, že poslední právní úprava věku trestní odpovědnosti je v trestním zákonu z roku 1960. Vývoj celé společnosti, ale i vývoj jedinců samozřejmě zaznamenal výraznou změnu.

Čtěte také

16letí mohou založit rodinu, mít řidičák a trestní odpovědnost. Nechme je volit, míní pirátka Stojanová. Výsledky zapojení jsou nepředvídatelné, argumentuje Hroudný z ODS

Je to velmi stará úprava. A jak říkal pan ministr, je zcela zřejmé, že dnešní čtrnáctiletí jsou určitě zralejší. Samozřejmě že mají svá specifika a o tom by mohli hovořit asi dětští psychologové a určitě by slovo měli mít i sociologové.

Ale to je to, o čem hovořila paní kolegyně. Ještě než je legislativní úprava provedena, tak musí být tato otázka podrobena velké diskuzi ze strany odborníků – nejen právníků, nejen legislativců, trestních právníků, ale právě i těch psychologů, sociologů.

Čili nic není rozhodnuto. Chcete otevřít diskuzi tak, jak to stojí v programovém prohlášení vlády, že zváží snížení trestní odpovědnosti. Ale zajímalo by mě, paní Vesecká, když tady konstatujete, že dnešní čtrnáctiletí jsou zralejší, než byli čtrnáctiletí třeba v těch 60. letech, z čeho přitom vycházíte? O co se opíráte?

Vesecká: Vycházím z praxe i z některých odborných statí, protože je pravdou, že i odborníci, psychologové, se různí ve svých názorech. A musím říci, že moje dosavadní praxe bylo trestní právo jak v té širší justici, tak v advokacii. Takže jsem se setkávala s pachateli trestných činů jak s nezletilci, tak mladistvými.

Myslím si, že za tu dobu takřka 40 let opravdu vnímám a vidím to, že v praxi je ta současná generace daleko vyzrálejší a schopná rozlišit, nejen že se nemůže vraždit, ale ani krást a tak dále.

Zralejší teenageři?

Paní Decroix, vy jste také advokátka, také máte advokátní praxi. Vy byste nepotvrdila, že dnešní čtrnáctiletí jsou zralejší, než byli jejich předchůdci před desítkami let?

Decroix: Tady se pouštíme na velmi tenkou plochu. Za prvé jsme obě dvě právničky a toto by určitě vyžadovalo mnohem odbornější debatu a spíš možná psychologů a sociologů než dvou právniček.

Pokud bych měla říct svůj subjektivní názor: Dnešní generace je současně taktéž mnohem zranitelnější. Já mám třeba čtrnáctiletou dceru a nevím, jestli bych vyloženě řekla, že je zralejší, než já jsem byla v jejím věku.

Čtěte také

Případ Holečkovi. První hraná série o restorativní justici

Co se samozřejmě mění, je ten svět okolo. Dnešní děti mají úplně jiné možnosti, které jim samozřejmě mohou dávat ohromné možnosti, ale také je svádět, možná někdy i mnohem snadněji na scestí.

Vidíme, jakým způsobem se dnes může šířit násilí na sítích. Vidíme, že děti jsou často osamoceny. Je to společenský jev. Já bych byla velmi opatrná na zjednodušující tvrzení, že děti jsou zralejší.

Co si myslím a co cítím to taktéž subjektivně –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ano, i čtrnáctileté dítě ví, že si nemůže vzít sekyrku a někoho zabít. V zásadě to tak máme lidsky poměrně v nízkém věku.

U čeho mám otazník, jak na to má společnost reagovat. Jestli na to má společnost reagovat spíše represivně, to znamená právě třeba tím vězením. Nebo jestli má zkonstatovat, že zde došlo k selhání. Ve většině případů je to selhání primární rodiny. A stát pak má přijmout nejen represivní opatření.

Dítě ve 14 letech stále ještě nedokončilo svůj psychologický vývoj. Není v tom věku ještě spíše vhodné zasáhnout tak, abychom byli schopni z toho scestí dítě dostat nazpátek na správnou trajektorii? A o tom zase je ta diskuze.

Čtěte také

V přeplněných vězeních neumíme rozeznat, kdo stojí o pomoc a další šanci, vadí šéfce probační služby

Paní Vesecká, vy jste se tady mezitím hlásila o slovo, máte ho. Nepodceňujete to, že když se čtrnáctileté dítě dopustí závažného trestného činu, tak že problém je třeba v jeho rodinném prostředí? A že tedy řešením není zaměřit se na to, že ho uvězníme?

Vesecká: Naopak tady správně bylo řečeno, že okolní svět se od roku 1960 absolutně změnil. A to má dopad právě na vývoj a na vnímání světa tou mladou generací, i to uvědomování si nebezpečnosti vlastního jednání.

Škola a rodina jsou samozřejmě základní skutečnosti, které ovlivňují život mladých lidí, jejich výchovu, jejich vnímání. Pakliže je nedostatečné působení na nezletilce právě třeba 13 nebo 14 let v rodině, pak je zcela zřejmé, že je potřeba ho z té rodiny vyjmout a výchovně na něj působit.

To je možné právě i v rámci, dejme tomu, u toho závažného trestného činu, odnětí svobody. Proto je důležité vytváření speciálního působení v rámci trestu odnětí svobody. Je jasné, že je to jiný typ než odnětí svobody u dospělých osob.

Proč si Eva Decroix myslí, že by stát před zřízením dětských věznic měl raději uvažovat o změnách současných výchovných ústavů? Čím Renata Vesecká argumentuje, když říká, že nápravné ústavy nemohou zajistit vykonávání trestů? A jak by se měl systém proměnit, aby bylo efektivní trestání i u mladistvých od 15 do 18 let? Poslechněte si celé Pro a proti.