Za kavárny vděčíme koze

Suchá definice konstatuje: Káva je věčně zelená rostlina čeledi mařinovité (Rubiaceae) a její vlastí je Rovníková Afrika. Plody kávovníku na první pohled připomínají višni. Pod červenou slupkou se skrývají dvě jádra s charakteristickou hlubokou rýhou na ploché straně. Semena bez slupky jsou šedozelená.

Kávová zrna se před upotřebením praží při teplotě kolem 200 stupňů Celsia. Při pražení získávají svou charakteristickou vůni. Z rozdrcených zrn se připravuje vařením chutný nápoj. Káva kromě kofeinu obsahuje také tříslovinové prvky.

Jak přišli lidé na to, že jde o poživatelnou rostlinu? Na počátku byla koza. Podle pověsti před tisíci lety ji prý poprvé v Etiopii okusila koza. Zastavila se před kávovníkem, okusovala červené bobule a potom čile a nevázaně poskakovala. Lidem to neušlo a připisovali rostlině, jíž pojmenovali "kachva" (povzbuzující), kouzelnou moc. Její chuť zlepšovali pražením a vařením.

Už Aviccena (Ibn-Sina, 980 - 1037) vědecky popsal vliv kávy na lidský organismus. Jeho vývody dodatečně potvrdili vědci odhalením kofeinu a jiných prvků v zrnech.

Za počátek kávového boomu můžeme počítat rok 1554, kdy se v Konstantinopoli objevila první kavárna na světě. O necelých sto let později podnikavý Angličan D. Edwards nakoupil v Konstantinopoli značné množství kávy a otevřel si v Londýně kavárnu. Přivezl s sebou také řeckou otrokyni, jež připravovala podle tehdejší receptury hostům lahodný nápoj. Kavárna výborně prosperovala, a vděčný podnikatel se zasadil o to, aby otrokyně dostala za svou službu svobodu. Bývalá otrokyně si otevřela v roce 1652 v hlavním anglickém městě vlastní podnik.

Káva si svou chutí, vůní i vlastnostmi velmi brzo získala chladné Angličany, krátce na to se dostala do Francie a koncem osmnáctého století už ovládla celou Evropu.