Z rozhlasového archivu: Píseň o Leninovi
Když listuji v katalogu archivu Českého rozhlasu, často se zarazím na zdánlivé maličkosti, která při "bližším ohledání" poskytne celistvější obraz nejen o době, v níž nahrávka vznikla, ale i o jejích tvůrcích.
Například dnešní archivní ukázku jsem našel tímto způsobem: Zeptal jsem se sám sebe, co se asi tak vysílalo na počátku roku 1977, kdy doběhly všechny možné čistky a prověrkové komise uzavřely své fascikly plné takzvaně provinilých, vyloučených a nepohodlných, kdy oficiálně vyšlo Prohlášení Charty 77 a kdy se jistá část společnosti jednoznačně postavila proti normalizačnímu režimu. Co se například tehdy vysílalo v oficiálním médiu?
Na první pohled mě zaujal katalogizační údaj s názvem Píseň o Leninovi - 18. března 1977. Dalo by se říct, že jde o stručný název jako každý jiný. Ano, ale jakmile začnete dohledávat podrobnosti "archivní písně" zjistíte, že jde o jednu z mnoha tváří poddajnosti totalitárnímu režimu, který tu existoval. Pokud chceme najít konkrétní jména autorů Písně o Leninovi, tak tady to není nijak těžké. Za písní, v níž bohabojně zpívá přední barytonista Národního divadla, jsou jména jejích tvůrců. Autor hudby: Pavel Nykles. Autor textu: Václav Hons. Zpěv: Jindřich Jindrák. Nahrál: Studiový symfonický orchestr, který řídil Vladimír Válek.
Autor hudby: Pavel Nykles
Začněme u prvně jmenovaného. Pavel Nykles celý život pracoval v Československém rozhlase, zpočátku jako hudební referent redakce ruské a sovětské hudby, aby se na konci svého života i kariéry stal šéfredaktorem programového ústředí. V období let 1969-1972 smutně proslul jako jeden z hlavních protagonistů kádrových čistek od škůdců socialismu v tehdejším Československém rozhlasu. Nykles byl také jedním z prvních signatářů výzvy Slovo do vlastních řad, která zahájila období normalizačních čistek mezi pracovníky tisku, rozhlasu a televize. Incicioval propuštění mnoho svých kolegů a k jeho velkým očistným počinům patří doporučení na vyhazov hlasatele, který jako první ohlásil sebeupálení Jana Palacha. Jeho umělecká práce se zachovala v podobě hudebních skladeb s názvy Do šesté pětiletky a Zpěv svobody.
Autor textu: Václav Hons
Dalším z řady tvůrců Písně o Leninovi je textař Václav Hons. Jeho básnickým debutem byla v roce 1962 sbírka Co je před očima. Dnes je Hons převážně známý díky textům ke skladbám populární hudby. K nejznámějším patří Už se mi nechce jít dál, kterou na hudbu Jiřího Zmožka zpívala Hana Zagorová. Hons otextoval i několik skladeb známé hvězdě popového nebe Michalu Davidovi, psal country písně, známá je Muž s hlasem medovým v interpretaci Michla Tučného, a je také autorem takové písňové perly jako Únorová světla. Dodnes je textař a básník Václav Hons členem obce spisovatelů a na webových stránkách můžete najít jeho současnou básnickou tvorbu. Ta přímo hoří nejaktuálnější společenskou tematikou. Citujeme poslední tři strofy z básně Trokavec:
Na topole
podle skal
zelený mužík
na kříži zatleskal
Tady je dobrá rada
nad radar
drahá
Halí belí
tak kdo
když ne lid
tady velí
Přidám pro zajímavost ještě jednu z Honsových horkých novinek:
Pohled z okna
Jeden čistí za pět nóbl mercedes
druhý do odpadkového kontejneru vlez
To je ta stará úžasná demokracie
pán i kmán si po svém života užije
To je ta velká kapitalistická doba
zaplaťbůh že v krematoriu skončí oba
Zpěv: Jindřich Jindrák
Mezi jmenovanými tvůrci Písně o Leninovi je i bývalý sólista opery Národního divadla v Praze, profesor AMU, zakladatel Prácheňského souboru, barytonista Jindřich Jindrák. V rodných Strakonicích v mládí skautoval a působil i jako divadelní ochotník. (Těžko říct, co by mu dnes jeho kamarádi ze skautu řekli na jeho procítěný barytonový hold Vladimíru Iljičovi.) Jindřich Jindrák studoval zpěv na JAMU. Po hostováních na menších scénách byl v r. 1958 angažován do pražského ND. Dodnes se o Jindrákovi oficiálně píše: "Krásný hlas, muzikálnost, herecký talent - to byly vklady, které pěvec přinášel svým postavám. (...) Hostoval v zahraničí, pedagogicky působil na AMU."
Zvlášť nesourodě působí paján na soudruha Lenina vedle jeho teoretické studie s názvem K interpretační problematice Dvořákových Biblických písní. Slavnému skladateli byl věrný. V roce 1971, šest let před tím, než zapěl ke cti patrona všech proletářů, nahrál pro vydavatelství Suprafon Dvořákovy Biblické písně, opus 99, V. Skladba začíná slovy: "Bože! Bože!"
Dirigent: Vladimír Válek
A konečně do autorské čtveřice Písně o Leninovi patří i dirigent Vladimír Válek. V letech 1968 - 1977, kdy vznikla i Píseň o Leninovi vedl Studiový orchestr Československého rozhlasu. Ve Válkově oficiální diskografii ji však uvedenou nenajdeme. Český hudební slovník osob a institucí o něm píše:
Vladimír Válek patří k předním českým dirigentským osobnostem; díky svému rudimentárnímu temperamentu a spontánnímu osobnostnímu naturelu představuje svého druhu protipól k sofistikovanějšímu projevu Jiřího Bělohlávka nebo Libora Peška. Oceňována je rovněž mimořádná pohotovost, s níž Válek zvládá v krátkých časových termínech nastudování obtížných skladeb, smysl pro rytmickou přesnost, i schopnost pružné adaptace na slohově různorodé úkoly.
Procházím-li letmo životopisy celé čtveřice tvůrců Písně o Leninovi, napadá mě pouze obraz. Místnost, okno, konferenční stůl, křesílka, na stole popelník, cigaretový dým. Čtyři sedící osoby, které by se za jiných okolností takto pohromadě těžko potkaly. Hovor je družný, ale věcný. Musí splnit úkol. Složit, napsat, zazpívat a oddirigovat jednu píseň. Píseň, která končí slovy:
Vstříc jdeme, stále jsme ti blíž u tvých činů, u tvých bouří, navždy náš jsi, navždy jsme tví, myšlenka tvá hoří dál...
Zvukovou podobu tohoto článku si můžete poslechnout v historickém magazínu Zrcadlo, který má premiéru 6. 4. 2007.