Z parazita spojenec? Po genetické úpravy by měchovec mohl léčit střevní záněty

Geneticky upravený střevní parazit, který je za běžných okolností nebezpečný, by mohl pomoci léčit. V první fázi šlo o experiment na křečcích, podle autorů studie ale metoda otevírá cestu k novému typu biologické léčby.

Měchovci patří mezi parazitické hlístice, které žijí v tenkém střevě. Při silné infekci můžou způsobit chudokrevnost a v krajním případě nás může i ohrozit na životě. Přesto se vědci úspěšně pokusili z nich udělat nosiče léčiv.

„Metodami genetického inženýrství se daří snižovat jejich nebezpečnost pro hostitele a dokonce z nich vytvořit velmi moderní způsob podávání léků,“ potvrzuje parazitolog Libor Grubhoffer.

Student klinické biologie Matěj Doškář, biologové Barbora Pafčo a Libor Grubhoffer a moderátorka Martina Mašková|foto:Martina Mašková, Český rozhlas

Silná kutikula

Největší překážkou úspěšné dodávky léčiva do těla křečka byla pro vědce silná pokožka neboli kutikula parazita. Chrání parazita před účinky trávicích šťáv hostitele, zároveň ale brání tomu, aby se do jeho buněk dostaly nástroje pro úpravu DNA. Výzkumníci proto využili krátké elektrické impulzy.

„Pomocí elektrického proudu vytvořili v kutikule minipóry a díky tomu se jim podařilo dopravit do buněk informaci potřebnou k úpravě genomu parazita,“ říká student klinické biologie Matěj Doškář.

Změny bylo nutné provést už ve vajíčkách parazita, následně proběhl celý jeho životní cyklus. Z upravených vajíček se vylíhly larvy, kterými vědci infikovali laboratorní křečky – jediný vhodný zvířecí model pro podobný experiment.

Pokus na křečcích

Upravení červi produkovali protilátku proti jedu čtverzubců, mezi které patří z gastronomie známá japonská ryba fugu. Látka úspěšně pronikla do křečkova krevního oběhu.

Čtěte také

Parazitičtí mravenci málo pracují. Vědci zjistili, že jim chybí řada genů, zvláště těch pro čich

Množství protilátek dopravené v pokusu by k záchraně křečka zřejmě zatím nestačilo. Hladina dosáhla přibližně pětiny hodnoty, která by byla třeba k účinné ochraně před jedem. Přesto nešlo o marný pokus.

„Studie měla hlavně ukázat, že je možné geneticky upravit červa tak, aby vytvářel protilátky, které se dostanou do krve hostitele. Už to je obrovský pokrok,“ vysvětluje bioložka Barbora Pafčo, která studuje parazity zvláště v Africe nebo v Jižní Asii.

Terapeutický potenciál

Pokud se metodu podaří výrazně zefektivnit, mohla by mít mnohem širší využití. Autoři studie zmiňují možnost dlouhodobého podávání léčivých bílkovin přímo ve střevě. To by se mohlo využít hlavně u pacientů se zánětlivými onemocněními střev, s alergiemi nebo některými dalšími autoimunitními poruchami.

Paraziti mají potenciál stát se našimi pomocníky mimo jiné proto, že s nimi máme dlouhou koevoluci. Obvykle si to s člověkem nechtějí příliš rozházet, natož ho zabít.

„Stále nás udržují ve střehu, aniž si to uvědomujeme. Zároveň s nimi máme uzavřenou smlouvu o adaptaci na naše vnitřní prostředí, o vzájemné výhodnosti, která má své limity,“ podotýká Libor Grubhoffer.

Už dnes se měchovci experimentálně zkoumají jako prostředek ke zmírnění přehnané imunitní reakce. Vědci usilují o to, aby mohli posloužit třeba pacientům s Crohnovou chorobou nebo roztroušenou sklerózou.

„V Austrálii je velký tým, který se tomuto věnuje a jejich výsledky jsou docela pozitivní, minimálně u části pacientů,“ dodává Barbora Pafčo.

Budou nám paraziti dodávat léky? Kde a jak lidé, psi a primáti sdílejí některé infekce? Proč je toxoplazmóza zanedbávaná nemoc? Poslechněte si celou Laboratoř. Moderuje Martina Mašková. Debatují biologové Barbora Pafčo a Libor Grubhoffer a student klinické biologie Matěj Doškář.