Z lodi neutečete, schovávali jsme se v podpalubí, popisuje zdravotní sestra z Lékařů bez hranic. Zažila i přepadení

Byla jste s Lékaři bez hranic na misích v Iráku, Bangladéši nebo Jižním Súdánu. Kde to bylo pro vás nejnebezpečnější?

To je záludná otázka, protože každá z těch zemí má svá rizika. Možná můžu říct, kde to bylo nejméně nebezpečné, a to tady u nás, minulý rok v České republice. Lékaři bez hranic tu měli účast při pandemii covidu. Ale místa, která jste jmenoval, jsou svým způsobem všechna nebezpečná a každé jinak.

Čtěte také

Bylo to silné kafe, ale ne tolik, abych už se nevrátil. Lékaři bez hranic si mnohdy sáhnou na dno

Co bylo náplní vaší práce v exotických zemích?

Jsem zdravotní sestra se specializací dětská sestra. Takže šlo o vedení zdravotnických zařízení na různých úrovních, ať už to bylo třeba oddělení nebo celá ambulantní klinika nebo nemocnice. Samozřejmě jsem to nedělala sama, na našich projektech dělají i místní zaměstnanci. A mě to nesmírně baví a dává mi to velký smysl – trénovat místní zaměstnance v tom, co neumí. A myslím si, že já se od nich učím ještě víc.

Odtud neutečete

Před pěti lety jste pomáhala na záchranné lodi ve Středozemním moři. Byla tato zkušenost v něčem jiná?

Samozřejmě byla. Kdo by si představil, že když vystuduje zdravotní školu, tak bude pracovat na lodi? Svým způsobem to bylo velmi dobrodružné, nebezpečné, protože z lodi nemáte kam jít, musíte plavat.

O své misi na lodi jste napsala knihu Břehy nejsou na dohled. Co všechno jste na palubě měla na starosti?

Bylo nás tam 11 členů týmů Lékařů bez hranic, z toho jsme byli čtyři zdravotníci. Naše práce se zabývala hodně zdravotní péčí, ale i přípravou na záchranné akce. Od úklidu a zásobování až po účast na záchranných misích, kdy se lidé dostávali k nám na palubu a my ošetřovali vážné případy.

V jakém stavu byli uprchlíci, které jste zachraňovali od utonutí?

V různém. Někteří byli unavení, vyčerpaní, potřebovali najíst, napít a ubezpečit, že jsou v bezpečí. Zdravotní stav byl různý. Někteří měli na sobě vlastně jen známky únavy a někteří vlastně známky všeho, čím si prošli za dlouhou dobu. Hodně jsme se potýkali se svrabem, s nějakým drobným i větším zraněním a podchlazením, byly tam těhotné ženy, malé děti…

Přepadení na lodi

Pro podcast Lékařů bez hranic jste se zmínila, že jste na lodi byli jednou i přepadeni. Co se stalo?

Celou tu dobu jsme strávili v podpalubí v bezpečné místnosti, byli jsme na to trénovaní. Lékaři bez hranic mají dobře zmapovaná rizika a všichni vědí, co v podobných situacích dělat. Když zazněl signál, že se na loď střílí, věděli jsme, co dělat. Loď byla prostřílena několika náboji, byli na ní cizí lidé, naštěstí jsme všichni byli zachráněni a nikdo nepřišel k újmě.