Z jeviště za mikrofon. „Soustředíte se jen na hlas a tělo odpočívá,“ popisují herci z audioseriálu

„Přiznám se beztrestně, že je to vlastně v něčem úlevné, protože člověk není vidět a může jít do věcí beze strachu, že ho někdo soudí pohledem,“ popisuje herečka specifickou tvorbu audioseriálu.

Čtěte také

Režisér Havelka: Vyčlenit se z politiky nejde. Musíme se snažit, aby Evropská unie byla silná

Divadelní prkna v takovém případě herci a herečky vystřídají za mikrofon a mohou se soustředit pouze na svůj hlas. Veškeré zvuky se pak v případě detektivního audioseriálu doplňovaly až v postprodukci.

„Je to česká detektivka, trochu do historie, takže to funguje na historizující notu,“ přibližuje Vyorálek. „Je to strašně poutavé, umí to vtáhnout a dostane vás to do nálady, do Šumavy.“

S hereckou kolegyní se proto shodují na tom, že seriál osloví široké spektrum lidí, ať už propracovanou psychologičností postav, nebo bohatými kulturními referencemi.

„Myslím, že je to pro lidi, kteří mají rádi jazyk,“ doplňuje Bílíková. „Když jsem to četla, byla jsem po dlouhé době opravdu nadšená, že to je jazykově skvostné, je to opravdu hezká čeština.“

Soustředit se na hlas

Herecké výkony, které vznikají jen mezi herci a mikrofonem, vyžadují specifickou přípravu. Texty se herci sice nemusí učit nazpaměť, i na jejich čtení je ale potřeba se připravit – a každý tuto fázi pojímá po svém.

Čtěte také

Dejvické divadlo i Husa na provázku mají atmosféru zvanou „stejné zákys“, přibližuje herec Teleky

„Musím si to přečíst dopředu, protože jsem z Ostravy, takže cokoli čtu, čtu špatně,“ usmívá se herečka. „Musím se nastavit, že nejsem doma, nesmím zvednout telefon mámě, protože to se mi okamžitě přepne jazyk.“

„Já to potřebuji mít čerstvě nastudované a jet prostě z čistého papíru,“ popisuje Vyorálek. V blízkosti mikrofonu se pak plně soustředí jen na svůj hlas.

„Můžete se soustředit jen na hlas a všechno tím předávat. Tělo odpočívá a je to jen o myšlenkách a o hlase,“ vysvětluje.

Při tvorbě audioseriálu se ve studiu potkali pouze jednou a i když mají oba zkušenost s různými typy herectví, jejich cesty za hereckým povoláním se liší.

Čtěte také

Jako herečka jsem takový věšák na cizí emoce a příběhy, říká Martina Preissová

„Jsou to takové ne moc hezké vlastnosti, ale tohle mě přivedlo k divadlu: hloupost, lenost a opičení,“ směje se Vyorálek, který se pro konzervatoř rozhodl jako pro školu bez matematiky a k herectví ho inspirovala sestra.

Karin Bílíková si zase přihlášku na DAMU podala až po vystudování vysoké školy a stáži v Evropském parlamentu. „To povolání je trochu intuitivní, je nám asi dáno, proto ho děláme,“ zamýšlí se na závěr.

Jaké jsou jejich vysněné role? Proč je divadelní tvorba dobrodružná? A kdy je před mikrofonem náročné udržet koncentraci? Poslechněte si celý pořad v audiu na začátku článku.