Z Francie:Literární pocta českým hrdinům (glosa Ladislavy Chateau)

16. duben 2010

Na začátku března proběhlo v Paříži slavnostní předávání Ceny bratří Goncourtů. Jejím nejnovějším laureátem se stal Laurent Binet. Uměleckou i společenskou událost glosuje naše spolupracovnice Ladislava Chateau.

Letos 2. března obdržel Laurent Binet, autor knihy s názvem HHhH, významné literární ocenění cenu bratří Goncourtů za románovou prvotinu. Tato cena byla poprvé udělena v roce 1903, jak ve své závěti určil její zakladatel Edmond de Goncourt; každoročně se uděluje za nejlepší románový debut, publikovaný v uplynulém roce. Smyslem ceny je povzbudit všechny začínající autory, bez omezení věku. V porotě zasedají přední osobnosti francouzského kulturního života, o jejím letošním udělení rozhodovali Georges Semprun, Bernard Pivot, Michel Tournier i Tahar Ben Jelloun a další. Slavnostní ceremoniál proběhl na samém konci zimy, ve známé pařížské restauraci u Drouanta. Román, ověnčený čerstvým vavřínem, je fikce spojená s historií. Binet literárně zpracoval téma, které několik let intenzivně studoval: atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha, s jehož jménem jsou spojovány vražedné akce a konečné řešení židovské otázky. Hlavními hrdiny jeho románu jsou parašutisté Josef Gabčík a Jan Kubiš, kteří atentát 27. května 1942 provedli; Heydrich na následky zranění zemřel 4. června. Jako bezprostřední odveta za atentát následovalo vyhlazení obce Lidice u Prahy, podobný osud stihl 10. června 1944 i francouzskou vesnici Oradour. Sedmatřicetiletý autor se s historií československého odboje, zejména s operací Antropoid, podrobně seznámil, když sloužil jako voják prezenční služby na Slovensku, kde působil jako lektor francouzštiny. Název knihy znamená Himmlers Hirn heisst Heyndrich, Himmlerův mozek jménem Heydrich . Objemnou pětisetstránkovou publikaci vydalo nakladatelství Grasset. Zvláště v posledních letech, v záplavě historických velkofilmů, biografických textů a knih, se historie dočkala značné konjunktury. Nelze se divit, vždyť její schematické zpracování se až na výjimky hodí ke každé příležitosti. Mimo jiné tato skutečnost může vést i k závažnějšímu zamyšlení nad touto tvorbou: jak vlastně psát o historii? Může spisovatel podávat zprávu o historických událostech v širším kontextu, aniž by ovládal historii? To je nepochybně aktuální otázka. Laurent Binet k tomu v Le Monde z 12. března říká: Aby něco, cokoliv, utkvělo v paměti, musí se změnit v literaturu. Není to moc pěkné zjištění, ale je to tak. Na jednom místě ve své knize HHhH píše: Historie je jediná skutečná osudovost: můžeme ji opakovaně rozepisovat všemi směry, ale nelze ji znovu napsat. Ať dělám, co dělám, ať říkám, co říkám, nemohu statečného Jana Kubiše, jenž usmrtil Heyndricha, oživit. Popis té scény mi nepůsobil žádnou radost, stálo mě to týdny a týdny usilovné práce. A k čemu to vlastně bylo?Laurent Binet se ve svém díle opírá o prokázané, ověřené skutečnosti, pokouší se dokonce i o výklad Heydrichovy osobnosti; zabývá se jeho dětstvím, dospíváním i okolnostmi, které přispěly k tomu, že se stal válečným zločincem. Heydrich byl považován za mozek Himmlera, jak autor v knize opakovaně zdůrazňuje. Nicméně, jak píše deník Le Monde ze dne 12. března, kdykoliv román čtenáře skutečně zaujme, Binet sklouzne ke zjednodušování, v jeho podání dokonce únik hlavních postav a dekor pražského nádraží připomíná filmové scény s Belmondem v Muži z Ria; zda autor tak učinil z nešikovnosti, nebo naopak záměrně, z recenze nevyplývá. HHhH je nepochybně poctou, kterou Laurent Binet složil svým hrdinům a v jistém smyslu je tak reinkarnoval, nebo ještě jinak: přispěl k tomu, aby se o Josefu Gabčíkovi a Janu Kubišovi vědělo i v zemi galského kohouta.

autor: Ladislava Chateau
Spustit audio