Z Československa se utíkalo už od první republiky, ale migranti mířili i do komunistického bloku, říká historik AV ČR

7. prosinec 2018
Historik Masarykova ústavu a Archivu Akademie věd Michal Frankl

Unikátní mezinárodní projekt vzniká pod prsty a vedením Čecha Michala Frankla. Je věnovaný uprchlíkům v Československu, Polsku, Rakousku, Maďarsku a Jugoslávii a v jejich nástupnických státech, od začátku 20. století do 90. let.

Asociální první republika? Uzákonila osmihodinovou pracovní dobu, podporovala sociální bydlení i nemocenskou

Nezaměstnaní přespávají v cihelně, 1933

První republika trvala dvacet let. Více než padesát let pak trvalo období, kdy byla nejen zpochybňována, ale také odsuzována. Komunistické pojetí historie ji popisovalo jako přinejmenším asociální období, kdy lidé trpěli. Otázkou tedy zůstává, zda za první republiky sociální systém opravdu neexistoval?

Historik Masarykova ústavu a Archivu Akademie věd ČR získal prestižní grant Evropské výzkumné rady v na naše poměry neskutečné výši víc než 50 milionů korun. „Chceme se na středovýchodní region podívat trochu jinýma očima,“ říká Michal Frankl.

První republika

První republika je i v této oblasti velmi zidealizovaná. „Lidé si myslí, že Československo tehdy uprchlíkům velmi pomáhalo. My bychom teď chtěli tohle obrátit a ptát se, co ve 20. století vlastně znamenalo přijímat uprchlíky.“

Co už Frankl z historických pramenů zjistil, je, že do Československa velké množství uprchlíků opravdu přišlo. V meziválečné době tady bylo plno Rusů a Ukrajinců. Ještě předtím, v době, kdy se systém národních států rozpadal pod expanzí nacistického Německa, tady byly statisíce lidí z pohraničí.

Mnichov

„Zajímavá je kategorizace uprchlíků po Mnichovské dohodě, kdy je náš stát začal třídit. Zajímá nás, jestli když byl člověk označen za Žida, nebo za sudetského Němce, jaký dopad to pak mělo na jeho existenciální osud.“   

V našem regionu znamenala Mnichovská dohoda odstoupení území hned dvěma sousedním státům

Dobový pohled přes zvon MO-S 18 Obora na MO-S 19 Alej

Na zlomek své původní velikosti se v říjnu 1938 zmenšila oblast severní Moravy a Slezska, která zůstala tehdejšímu Československu. Mnichovská dohoda přisoudila velkou část Německu a oblast Těšínska zase obsadili vojáci v polských uniformách. V prvních říjnových dnech ale v regionu vládla nejistota hlavně kvůli stanovení přesných hranic.

Jen pár týdnů po Mnichovu přitom Československo zřídilo Ústav pro péči o uprchlíky. Většina lidí z pohraničí byla vnímána jako čeští občané a ústav jim měl pomáhat s integrací do společnosti. Tehdy bez problémů pomáhali i Židům a Němcům.

„Pak se ale Československo stalo státem mnohem víc nacionalistickým a antisemitským a viditelný je posun k etnickému chápání občanství. Pak přišlo období revizí občanství a lidé jsou ho často zbavování. To vše dohromady pak mělo výrazný dopad i na denaturalizaci například sudetských Němců,“ myslí si historik. 

Po 2. světové válce sem logicky proudili i uprchlíci z nacistického Německa a zajímavé je i období studené války.

Imigrace za komunismu

Hrdost padla na kolena. Mnichovskou zradu si v podvědomí oprašuje už několik generací

Mnichov 1938 (dobová fotografie)

Jaké to je být mladým elitním vojákem? Mužem, kterému je dvacet, jedenadvacet let a je připravován a vychováván k obraně své země? A jaké to je padnout na kolena a muset složit zbraň? Jak dlouho se hojí jizva způsobená mezinárodní zradou a slabostí těch, kteří měli být nejenom mocní, ale i moudří? 

„Do zemí komunistického bloku se v době studené války taky utíkalo. Největší skupinou byli na konci 40. let uprchlíci z řecké občanské války, kteří tady žijí dodnes. Nejdřív tady bylo skupin dětí, za kterými pak přicházeli jejich rodiče, takže nakonec jich tady žilo kolem 12 tisíc.“ Další uprchlíci byli z Titovské Jugoslávie, ale přicházeli i italští, američtí nebo francouzští komunisté, kterých už nebylo tolik.   

Migrační vlny ale probíhaly i v 50. letech, kdy se neutíkalo jen na jednu stranu železné opony, ale i na tu druhou. „V roce 1956 to byli uprchlíci z Maďarska a neutrálního Rakouska. Nabízí se pak srovnání poskytování azylu na Východě a Západě… a je tam jistá ideologická podobnost,“ dodává historik Michal Frankl.

Víc si poslechěte v audiozáznamu rozhovoru.

Spustit audio

Související