Z atmosférického stožáru na Pelhřimovsku se dá vědecky dohlédnout až do Velké Británie. I díky přístrojům na sledování skleníkových plynů
Na pomezí Vysočiny a Středočeského kraje, u obce Křešín na Pelhřimovsku, je atmosférická stanice. Její dominantou je nepřehlédnutelný 250 metrů vysoký stožár. Díky němu už 10 let vědci měří nejrůznější údaje, jako je třeba množství skleníkových plynů v ovzduší. Dosavadní data potvrzují, že například oxidu uhličitého přibývá.
S Vlastimilem Hanušem, technikem atmosférického stožáru, stojíme úplně dole. 250 metrů vysoký stožár se tyčí nad námi.
„Této části říkáme Bajkonur, protože připomíná ikonickou fotku pod prvními raketami, na které se vždycky fotili kosmonauti,“ říká Vlastimil Hanuš.
Čtěte také
25 metrů různých přístrojů
První plošina je ve výšce asi 6 metrů: „Tady zkontrolujeme, jak se chová analyzátor ozonu.“
Když se podívám nahoru, na červenobílém stožáru můžu vidět spoustu další přístrojů, rozmístěné jsou v různých výškách. Sbírají meteorologické údaje, jako třeba rychlost a směr větru nebo teplotu a vlhkost vzduchu. Další přístroje jsou k měření skleníkových plynů.
„Jsme trošku v pozici mušky octomilky, jenž má od vajíčka do své smrti asi 14 dnů, a která se rozhodla si ověřit, jestli je jaro, léto, podzim a zima. To znamená, že musíme nasbírat dostatečné množství dat, odpovídající délce různých cyklů, které na této planetě probíhají, abychom byli schopni z nich něco měřit,“ nabízí přirovnání Vlastimil Hanuš.
To správné místo
Vědci mají u malé vesničky Křešín na Pelhřimovsku ideální podmínky pro taková pozorování. A to proto, že v okolí nejsou větší města ani továrny.
Důležitou součástí jsou velké kontejnery, které jsou na zemi. Šedý je pro vyhodnocování hodnot skleníkových plynů. Teď mě do něj vede Roman Prokeš, vedoucí týmu, který se touto problematikou na Ústavu výzkumu globální změny Akademii věd zabývá.
Čtěte také
Díky výšce stanice a zpětnému modelování tras skleníkových plynů mají odborníci ponětí o tom, co k nám putuje až třeba z Francie nebo Velké Británie. Vědci tady údaje sbírají 10 let a například u CO2, tedy oxidu uhličitého, už teď vidí stoupající trend.
„Koncentrace se zvyšují, což je samozřejmě špatná zpráva a z pohledu globálního oteplování a změny klimatu, koncentrace neustále rostou,“ říká Roman Prokeš.
Zdejší atmosférická stanice ovšem nasbírala data i pro digitální model povodí Dyje nebo Želivky.
Související
-
Spadne nám vesmírná stanice na hlavu? Nesmysl, USA a Rusko se ve vesmíru potřebují, tvrdí expert
Vztahy mezi Spojenými státy a Ruskem se promítají i do jejich spolupráce na Mezinárodní vesmírné stanici.
-
Antarktida není na oteplování tak citlivá jako Arktida, tvrdí ředitel britského polárního institutu
Scottův polární institut v Cambridge je jedním z center současného antarktického výzkumu. S jeho ředitelem Julianem Dowdeswellem si povídal reportér Matěj Skalický.
