Vztah ruské veřejnosti k ruské vládě

22. říjen 2004

Pro začátek opravdu několik čísel: dvě třetiny dnešních Rusů se domnívají, že země je velmi nestabilní, dalších 39 procent si myslí, že vývoj v zemi se neubírá správným směrem, 57 ze sta Rusů se cítí osobně ohroženo. Jak přitom uvádí respektované Centrum Jurije Levady, nejde jen o přímý vliv nedávných útoků na ruská dopravní letadla, stanici metra Rižskaja v Moskvě a především na beslanskou školu, v jejíchž troskách nakonec zůstalo přes tři sta mrtvých.

Ještě znepokojivější se ruským sociologům z tohoto pracoviště zdá fakt, že především v těch sociálních skupinách, které v Rusku posledních let patřily k nejoptimističtějším, klesla během několika měsíců víra v zítřek až na úroveň počátku roku 2000, kdy se k moci dostal Vladimir Putin.

Politologové a sociologové přitom dnes připomínají, že pro ně tento trend není ničím novým. Z četných odborných kulatých stolů, jejichž závěry ovšem z nejrůznějších důvodů nebyly zveřejňovány, jasně vyplývalo a vyplývá, že stabilita, o níž jako o největší vymoženosti putinských časů vytrubovala proprezidentská propaganda, není ničím víc než dekorací. V ruské společnosti po odchodu Borise Jelcina samozřejměv zavládla téměř jednomyslná spokojenost s tím, že doby jelcinského chaosu jsou konečně minulostí. Každému Rusovi se také zamlouval sice nepříliš rychlý, ale přece jen zřetelný růst životní úrovně. Na druhé straně se však po celých pět let Putinovy vlády Rusové sociologům svěřovali s nejrůznějšími obavami a důvody k nespokojenosti. Šlo hlavně o konkrétní kroky konkrétních představitelů moci na všech stupních, ale také například o problémy osobní bezpečnosti, již v Rusku převážně neohrožují čečenští teroristé, ale nejrůznější mafiáni a dokonce i zkorumpovaní policisté. Ti jsou například pro řidiče či drobné podnikatele zase často větším nebezpečím, než právě zmíněné mafie.

Vraťme se ale k číslům. Statistiky ukazují, že jediná vrstva současného ruského obyvatelstva, jejíž životní optimismus významně stoupl, jsou - státní úředníci. Zatímco v červnu si svou věcí a svými silami bylo jisto jen 40 % těchto lidí, dnes už je jich 54 %.

Proč? To je celkem nasnadě. Sociolog Alexandr Golov z Levadova centra k tomu říká: "Vysvětlení bychom mohli mít hodně, ale to nejdůležitější spočívá v opětovném snížení významu takříkajíc materiální sféry ve prospěch faktorů souvisejících činností represivních a mocenských struktur. Odborníci, výrobci a podnikatelé jistotu ztrácejí, kdežto nové vedoucí kádry ji naopak získávají." Konec citátu.

Jiný odborník, tentokrát Dmitrij Oreškin z výzkumného střediska Merkator, totéž vyjadřuje výmluvnou metaforou: Na počátku putinské epochy si lidé říkali, že nový prezident dělá správnou a užitečnou věc, protože se z hrubé klády snaží vytesat hladký sloup nové ruské státnosti. Že přitom létají příslovečné stalinské třísky, považovali lidé za nevyhnutelné, protože jinak to v Rusku nikdy nešlo. Nakonec se ale ukázalo, že ty třísky jsou možná důležitější než sloup, který nota bene vůbec nevznikl.

Za zkázu jak se ukazuje falešného, ale přece jen se rodícího pocitu stability z prvních let Putinovy vlády mohou v poslední době také reformy, o něž se prezident zasahuje. Velmi tvrdým oříškem se pro společnost vychovanou v duchu státního paternalismu stala penzijní reforma a těsně po Beslanu pak zatím připravovaná, ale již razantně proklamovaná reforma příštího fungování státní moci. Podle sociologů přitom Rusy možné ještě víc než odstranění plošných slev a výhod pro velké skupiny obyvatelstva v případě prvním a kupříkladu faktické zrušení voleb gubernátorů v případě druhém děsí způsob, jakým se to děje. Mechanismus je víc než prostý - Vladimir Putin vše vyhlásí a pokorná Státní duma, ovládaná prezidentovou stranou Jednotné Rusko mu to odhlasuje. Již citovaný Dmitrij Oreškin k tomu dnes říká, že Putin byl po pět let prezidentem naděje. Najednou se ale ukazuje, že ani on není všemocný a občané mu teď začnou vystavovat účet i za staré hříchy, například za jeho netečné chování po zkáze ponorky Kursk. Podle Oreškina je to samozřejmě velmi nespravedlivé, ale celá hrůza je v tom, že nevděk lidu vůči vládcům je stejně nepotlačitelný jako předchozí lidový obdiv. Pokud to Vladimir Putin zatím neví, asi by se na tento efekt měl připravit.

autor: ldo
Spustit audio